S mnichem na Stok Kangri, Himálaj

S mnichem na Stok Kangri

Když sponzorované dítě není jen jméno…

Za sedmadvacet let své existence sponzoroval Institut pro zrychlené učení Hampson, který se specializuje na velmi intenzivní pobytové kurzy angličtiny, mnoho dětí v Indii, Peru i afrických zemích.

Různá místa na mapě, různé zprostředkující nadace a organizace, ale podobné příběhy – vyberete si na fotce dítě, platíte příspěvek na vzdělání, na Vánoce dostanete dopis a ve 14 až 15 letech dítě „zmizí“, protože jeho rodina potřebuje pracovní sílu. S malým buddhistickým mníškem Stazinem, který žije vysoko v Himálaji to však bylo jiné. Organizace MOST, která adopci pro Tibet zprostředkovává, od začátku podporovala kontakty se sponzorovaným dítětem. A jako jediná podporuje osobní kontakty mezi sponzory či kmotry a jejich kmotřenci.

Osobní, praktickou zkušenost považujeme u nás v Hampsonu za nejdůležitější, a to nejen při výuce angličtiny. Díky MOSTu jsme měli už před lety možnost Himálaj navštívit a život mladého mnicha poznat na místě. Měli jsme příležitost navázat skutečný vztah, seznámit se s prostředím a podmínkami, ve kterých žije, a přesvědčit se na vlastní oči o účinnosti naší pomoci. Nejcennější ovšem bylo, že Stanzin pro nás přestal být jen položkou v bankovním výpise, ale známou lidskou bytostí z masa a kostí.

S mnichem na Stok Kangri, Himálaj

S mnichem na Stok Kangri, Himálaj

Dobří lidé ještě žijí

Kdo jednou Himálaj navštíví, tomu už nedá spát a propadne mu nadosmrti. Rozhodnutí spojit návštěvu dnes už sedmnáctiletého mladého mnicha se společnou expedicí na šestitisícovou Stok Kangri na sebe nedalo dlouho čekat. Vytvořili jsme skupinu šesti stávajících i bývalých zaměstnanců a příznivců Hampsonu. Koupili jsme letenky, naplánovali si, co chceme během naší „expedice“ prožít, věnovali trochu času fyzické přípravě a zajištění vybavení. O zajištění celého servisu v Ladaku se postaral náš místní přítel Tenzin, který se úspěšně zabývá organizací zázemí pro individuální cestovatele.

S mnichem na Stok Kangri, Himálaj

Další náš přítel Lobsang pomohl dojednat s vedením Central Institute of Buddhist Studies v Choglamsaru uvolnění Stanzina z vyučování po dobu naší expedice a svolení, aby mohl cestu s námi absolvovat. Zbývalo zajistit pro mladého mnicha vybavení pro vysokohorskou turistiku. Oslovili jsme studenty Hampsonu s prosbou o poskytnutí nepotřebného, ale kvalitního vybavení. Odezva nás nesmírně překvapila – sešlo se nám 20 kg velmi dobré výstroje, včetně péřového spacáku, péřové bundy a nových zimních trekových bot.

Převýšení 2 500 metrů

Před výstupem do výšky přes 6 000 metrů se musí člověk z českých nížin dobře aklimatizovat. To nám sice délka dovolené v plném rozsahu nikdy neumožní, ale snažili jsme se věnovat aklimatizaci maximální možný čas. Na Stok Kangri jsme se proto vydali až v závěru našeho pobytu.

Přišel den D a my se brzo ráno vypravili dvěma auty z Choglamsaru pár kilometrů do vesnice Stok, která leží ve výšce 3 700 metrů nad mořem. Bylo nás šest Čechů, náš kmotřenec Stanzin, milý průvodce Tibeťan Damdul a nepálský šerpa. Z vesnice Stok se už musí po svých. Ti starší, popřípadě lenivější, mohou svěřit své batohy hřbetům koní.

V Himálaji se více než ušlé kilometry počítá překonané převýšení. Do tábora Mankarmo ležícího ve výšce 4 500 m n. m. jsme stoupali volným tempem asi polovinu dne a následně jsme zde strávili noc. Stok Kangri se nám zdála být už na dosah ruky. Přibývající nadmořskou výšku registrujeme nejen řídnoucím vzduchem, ale i klesající teplotou. Stanzin v táboře mění svůj tradiční červený oděv buddhistického mnicha za teplé funkční prádlo, trekové kalhoty, boty a péřovou bundu. Z pro nás poněkud exotické image mnicha se náhle stává klukem, který by bez problémů zapadl do lavice gymnázia kdekoliv v České republice.

Rána v Himálaji jsou nezapomenutelná. Kdo je v Evropě noční sovou, tak se zde nedočkavě budí s rozedněním. Trochu mám podezření, že i malinko hrůzou z toho, že bude muset vylézt z vyhřátého spacáku do mrazu a jít na záchod. Návštěva této „místnosti“ totiž v Ladaku vyžaduje často větší hrdinství než snášet extrémy počasí. Pohled na hory kolem dokola by nicméně stál za mnohem větší nepohodlí. Balíme stany a vydáváme se výše.

Převýšení z Mankarma do základního tábora je sice jen necelých pět set metrů, se vzrůstající nadmořskou výškou rostou i nároky na naši fyzickou zdatnost. Základní tábor v nadmořské výšce 4 950 metrů nad mořem je poslední možností, kde se dá přespat před výstupem na vrchol. Je to úžasné místo, kde se v noci naskytne pohled na hvězdy, který díky světelnému smogu nikde v Evropě neuvidíte. Kde si musíte ráno vysekat díru v ledu, abyste se umyli v horské bystřině. Kde vykouknete ze stanu a zdraví vás všudypřítomní syslové, do půlky těla zaboření do bezpečí své nory. Kde se všichni obyvatelé tábora schází v „hospůdce“ z vyřazeného vojenského stanu, v níž kromě chutného jídla a teplých nápojů dostanete i místní pivo Godfather. A kde jsou si lidé z celého světa tak blízko, jak by tomu mělo být vždy a všude na světě.

S mnichem na Stok Kangri, Himálaj

Na vrchol Stok Kangri se vyráží před půlnocí tak, aby se dalo bezpečně vrátit do setmění příštího dne. Za dobrého počasí se většina expedic vrací během dopoledne. Z naší skupiny bohužel pro výškovou nemoc nedosáhli vrcholu všichni. Ale to nevadí, dosažení vrcholu nebyl důvod, proč jsme se na tuto expedici vydali. Zpáteční cestu do vesnice Stok jsme už zvládali za jeden den bez přespání v Mankarmu. Z kopce dolů to jde přece jenom snadněji.

Stopy na sněhu i na duši

Vydat se s někým na střechu světa není stejné jako zajít si s kamarádem na pivo. Lidé jsou na sobě více závislí, jsou si blíže. Za pár dní poznáte charaktery tak, jako za roky běžného pracovního styku. Poznáte na vlastní kůži, komu se dá věřit a kdo v kritické situaci myslí jen na sebe. A navážete přátelství na celý život. Himálaj hodně naučí – o horách, o lidech. Ale třeba i to, jak se řekne „být šťastný“ v tibetštině, hindštině nebo japonštině. I Stanzin se během naší společné cesty velice rychle naučil několik českých vět. Až Ladak někdy navštívíte a uslyšíte, jak vám buddhistický mnich takřka plynulou češtinou klade otázku „Co je to za zvirže“ a následně si sám odpoví „To je sysel“, tak se nedivte. Kam noha českého turisty jednou vstoupí, zanechá svoji nesmazatelnou stopu. Zda to je stopa dobrá, záleží na každém z nás.

____________________

O autorovi

Pavel Sudík je zakladatel Institutu pro zrychlené učení Hampson, který se specializuje na intenzivní pobytové kurzy angličtiny. Úspěšnost institutu je dána netradičním způsobem zážitkového učení, úzkou specializací, dlouhodobými zkušenostmi a také faktem, že všichni v institutu dělají svoji práci rádi. Více informací naleznete na www.hampson.cz.

Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku, děkujeme!