Archiv pro rubriku: Země světa

Za mnichy do údolí Spiti

Do údolí Spiti jsme se vydali v rámci naší dobročinné cesty Walk for Help. Již v minulých článcích jste se mohli dozvědět o dalších trecích, které jsme v Himálaji absolvovali. Pokračování textu Za mnichy do údolí Spiti

Věčný optimista a trochu také blázen (v dobrém slova smyslu). Především se věnuji fotografování a v posledních letech se soustřeďuji na dálkové pochody spojené s dobročinnými úmysly. Zajímám se také o východní kulturu, o buddhismus, hinduismus a o to jak inspirovat lidi a udělat svět lepším.
O mých dobročinných projektech píšu blog Cesta za sny.

Samostatná expedice v Zanskaru

Naše cesta z Padumu již byla samostatná. Vyrazili jsme ve dvou oddělených skupinkách složených výhradně ze středoškolských studentů. Já budu hovořit za náš tým Drak, který si jako cíl vytyčil zmapování veškerých klášterů v okolí. A že to dá docela práci, protože v této oblasti najdete buddhistické chrámy prakticky v každé vesnici.

Návštěva Karsha gompy

První den nás zastihla silná vedra. Ve výšce čtyři tisíce metrů nad mořem jsme se pařili ve skoro čtyřicetistupňovém vedru a připadali si spíše jako na jihu USA, kde vidíte jen rozpálenou silnici a kdesi v dálce horské štíty. Stín nebyl v dohledu, takže nezbývalo než jít dál a doufat, že se neuvaříme. Naštěstí nás ochlazoval všudypřítomný vítr a činil náš pochod snesitelným. Po několika kilometrech se nám do cesty postavila řeka.

Zanskar si razí cestu vyschlou krajinou a přežívá jen díky mohutnosti svého toku. Jelikož přes most přejíždí i auta, nejde o typický himálajský most, u kterého nikdy nevíte, kdy spadnete dolů. Kousek za řekou se před námi objeví cíl naší cesty, vesnice Karsha. No, k ní nám ovšem ještě kousek chybí.

Expedice Zanskar
Pořád nahoru

Stoupat ve vysoké nadmořské výšce je peklo. Jdete nahoru, dýchá se vám stále hůře a přitom vám přijde, že cesta vůbec neutíká. Nicméně dosáhnout vesnice a spočinout ve stínu čortenu nám trvalo jen chvíli. Klášter se však nacházel ještě asi sto padesát výškových metrů nad vesnicí.

Nahoru nás vyvádí starý mnich, musí mu být tak sedmdesát. Po cestě nahoru s ním sporadicky konverzujeme, občas zastavíme. Je to ovšem spíše kvůli nám, mnich se stále stejně usmívá a vydechnout si nepotřebuje. Je vidět, kolik udělá s člověkem zvyk. A také to, nakolik jsou domorodci vitální a čilí. Rozhodně je jen tak nesklátí žádná námaha.

Karsha gompa

Samotný klášter je úchvatný. Navíc jsme se na něj byli podívat v době, kdy je právě restaurován. Veškeré původní fresky, které již vybledly, jsou nahrazovány novými. Dobře jsme si popovídali s malíři, jejich vedoucí nám následně vysvětlil techniku malby a provedl nás celým interiérem. V něm narazíte na mnoho posvátných předmětů a lze se dostat až na střechu, odkud je krásný výhled do údolí.

Expedice Zanskar

Teď už jenom najít místo na stan, uvařit si a jít spát, protože slunce zapadá za velehory opravdu rychle. Bohužel na kamenité zemi se nám náš záměr absolutně nedaří. Nakonec nedobrovolně musíme přespávat na louce oplocené zídkou a doufat, že nenaštveme nikoho místního. Tráva už ovšem byla posečená, takže se dá předpokládat, že aspoň nezpůsobíme žádnou škodu.

Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku. Nic vás to nestojí a autory i nás to potěší. Děkujeme!

Doprava v Gruzii

Gruzie – země na pomezí Evropy a Asie; země, kterou nepostihl ještě masový turismus, ale zároveň se začíná pomalu stávat Mekkou mnoha cestovatelů; země, kde je na hodně místech vidět velký pokrok, moderní architektura či obří investice, ale stále je tu zároveň v mnoha oblastech cítit nálada postsovětské země. Pokračování textu Doprava v Gruzii

Mám rád poznávání cizích zemí na vlastní pěst, překonávání určitých výzev, baví mě nasávat tu atmosféru, když je člověk v cizině a zapojuje do toho všechny smysly. Cestování přináší i určitý nadhled a větší soběstačnost…. O večerech a víkendech pak pro vás píšu články ze tří desítek navštívených zemí, včetně těch prozatím nepostižených masovou turistikou, jako jsou Nikaragua, Kambodža, Laos, Senegal či Gambie. Stejně tak vám s radostí a nadšením představuji krásná místa v naší rodné vlasti.
“ Zážitek nemusí být pěkný, ale silný, aby sis jej pamatoval.“– „Cestování je něco, co si nechcete nechat vzít.“ –„Všude se dá nějak domluvit.“

Vánoce v Asii: 06. Štědrovečerní Sodoma a Gomora

Posledně jsem jen tak lehce zmiňoval, že jsme se rozhodli užít si Štědrý den opojeni sladkým nicneděláním na thajské pláži. Jen tak se koupat a opalovat, sem tam si (namísto kapra) nechat ugrilovat filet z mořského vlka, k tomu pár krevet zrovna vytažených z moře, a to vše hned vedle vlastního lehátka v přepočtu za mnohem menší sumu, než kolik by to stálo v podprůměrné pražské „středomořské“ restauraci. Pokračování textu Vánoce v Asii: 06. Štědrovečerní Sodoma a Gomora

Skvělý kemp za dobrou cenu – Camping Legjenda, Skadar, Albánie

Camping Legjenda má skvělou polohu na to, abyste v něm započali nebo naopak zakončili svoje albánské cestování. Najdete ho ve městě Skadar, kousek od hranic s Černou Horou. Pokračování textu Skvělý kemp za dobrou cenu – Camping Legjenda, Skadar, Albánie

Všude dobře, doma nejlíp. Proto je potřeba cestovat, aby se člověk měl odkud vracet domů ;-)

Vánoce v Asii: 05. Ne-turisti na výletě k deltě řeky Mekong

Vánoce jsou za námi a já musím pokorně uznat, že psát tento blog je pro mne časově čím dál náročnější. Je to asi dáno tím, že tady se prostě žije rychle (a někdy i zběsile). Neexistuje zde totiž nic takového, jako je klasická vánoční pohoda, která nám dává prostor, abychom trávili čas s rodinou a využili těch pár dní pracovního klidu k svátečnímu relaxu. Pokračování textu Vánoce v Asii: 05. Ne-turisti na výletě k deltě řeky Mekong

Vánoce v Asii: 04. Saigonský noční život

Cestování na daleký východ vám vždy připraví jednu takovou specialitku. Ráno jste většinou naprosto nepoužitelní, odpoledne procitnete, večer se ve vás probudí život a jdete se podívat, co se okolo vás děje. Únava se dostavuje zase až ráno. Prostě time-bordel v prostředí, které vám spolehlivě udrží jetlag i po dobu několika týdnů. Pokračování textu Vánoce v Asii: 04. Saigonský noční život

Vánoce v Asii: 03. Koledy v Saigonu a nekonečný motorkářský sraz

Přesun z předvánoční Prahy do předvánočního Saigonu je jako z pohádky do pohádky. Vietnamci sice sami Vánoce neslaví (není to tady ani státní svátek), avšak v marketingové rovině máte pocit, že to tady jsou ty pravé bílé Vánoce. Náboženský rozpor přitom není žádný problém, vánoční tématika naprosto dominuje celému městu i chování většiny lidí. Obchodní centra, hotely, fasády budov na náměstích, aleje stromů podél rušných ulic, dokonce i automaty na šipky v barech jsou vyladěny do santaklausovských barev a západních vánočních motivů. Z nálože amerických „koled“, které tady ze všech stran vyhrávají, máte po pár dnech podobný pocit, jako když už jste rok nevyměnili CD v autě. Pokračování textu Vánoce v Asii: 03. Koledy v Saigonu a nekonečný motorkářský sraz

Vánoce v Asii: 02. Bratia dobrodruzi a létající tučňáci

V letadle na lince Ruzyně – Hamad mě neuvěřitelně bavila povedená dvojka slovenských dobrodruhů. Let nebyl ani zdaleka vyprodaný, a tak – alespoň v naší části Airbusu – došlo krátce po odletu ke škatulatům, v důsledku čehož jsme se já, stejně jako i oba dotyční “bratia” ocitli v řadě sedadel každý celou jen pro sebe. Pokračování textu Vánoce v Asii: 02. Bratia dobrodruzi a létající tučňáci

Vánoce v Asii: 01. Před odletem do Vietnamu

Odletu do Saigonu předcházelo obrovské množství zmatků, nestíhaček a nečekaných komplikací, které se ještě znásobily návštěvou několika výživných vánočních večírků snad každý den v týdnu před odletem. Ukázalo se, že normální člověk nemá problém zvládat libovolné množství společenských akcí pouze za předpokladu, že je obklopen létem, teplem a sluníčkem. No a protože Vánoce a konec roku se oslavit sluší, zvolil jsem urychlený přesun někam směrem do jihovýchodní Asie. Pokračování textu Vánoce v Asii: 01. Před odletem do Vietnamu

Moje cesta Kubou – 6. část (Muzeum rumu a oblíbená místa Ernesta Hemingwaye)

Minule jsem svoje povídání ukončila slibem, že se spolu podíváme na zoubek rumu. Svůj slib velmi ráda plním. Dnes vás laicky seznámím s výrobou rumu, dáme si malou ochutnávku a vydáme se na místa, která měl rád už Ernest Hemingway. Pokračování textu Moje cesta Kubou – 6. část (Muzeum rumu a oblíbená místa Ernesta Hemingwaye)

Slovinsko – nenápadný klenot Evropy

Představte si útulné město, kde máte díky cyklostezkám na dosah pedálu římské pevnosti, vynikající kávu i dechberoucí výhledy. K tomu si představte kvalitní a rychlou silniční síť, která se z tohoto města vine všemi směry. Pak už jen zbývá směr si vybrat a užít si pravý cestovatelský zážitek. Pokračování textu Slovinsko – nenápadný klenot Evropy

Často se ztrácím, abych se pak mohl lidí zeptat na cestu a zpříjemnil tak den sobě i ostatním. Mám rád svůj život, s lehkovážností sobě vlastní zkouším nové věci a tak nějak celkově jsem většinu času prostě rád.