Archiv pro rubriku: Cyklo

‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Volání divočiny (díl 5.)

V Che-Fej jsem zůstal deset týdnů, pracoval jsem nejdřív jako dělník při rekonstrukci baru, potom jako barman a nakonec jsem vytvářel webové stránky, loga a grafiku pro lidi, kteří do baru přicházeli. Byl to jednoduchý, bezstarostný život, protože práce nebylo mnoho, peněz jsem skoro nepotřeboval, protože pití bylo zadarmo a jídlo pohádkově levné, čínské holky po mně, jako po kudrnatém bělochovi se zelenýma očima, letěly a kluci mi platili pití v baru, protože mít bílého kamaráda je v rasistické Číně věc prestiže. Pokračování textu ‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Volání divočiny (díl 5.)

Cestuji, abych fotil. Fotím, abych cestoval. A pak se o to s vámi všemi moc rád podělím tím, že doporučím ta opravdu krásná místa, která stála za to navštívit, vidět, zažít, vyfotit, ochutnat, spatřit nebo si k nim třeba přivonět.

‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Konec Hedvábné stezky (díl 4.)

Rtuť teploměru naráz během tří dnů vyšplhala z mínus patnácti na plus pětatřicet. Stezka mě vedla ujgurskou provincií Sin-ťiang přes tři tisíce kilometrů dlouhou poušť. Dny měly neurčité obrysy vizí starce s počínajícím šedým zákalem a byly povětšinou horké, prašné a zmučené větrem. V poušti rudé jak Áresovy slzy jsem měřil vzdálenosti na dny a další cíle na měsíce. Špinavá voda páchla. Pokračování textu ‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Konec Hedvábné stezky (díl 4.)

Cestuji, abych fotil. Fotím, abych cestoval. A pak se o to s vámi všemi moc rád podělím tím, že doporučím ta opravdu krásná místa, která stála za to navštívit, vidět, zažít, vyfotit, ochutnat, spatřit nebo si k nim třeba přivonět.

‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Šíleně zvláštní vlak Transasya Ekspress (díl 3.)

Transasya Ekspress

Úplně zadarmo mě u sebe nechal bydlet jistý Omer Yakar, začínající lékař, Kurd, původem z Istanbulu, který kvůli náročnému rozvrhu ve městě nikoho pořádně neznal a byl rád, že má spolubydlícího. Na oplátku jsem mu v bytě aspoň vařil a uklízel. Pokračování textu ‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Šíleně zvláštní vlak Transasya Ekspress (díl 3.)

Cestuji, abych fotil. Fotím, abych cestoval. A pak se o to s vámi všemi moc rád podělím tím, že doporučím ta opravdu krásná místa, která stála za to navštívit, vidět, zažít, vyfotit, ochutnat, spatřit nebo si k nim třeba přivonět.

‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Sbohem, Evropo (díl 2.)

Rána při průjezdu Albánií, Makedonií a Řeckem začínala být mrazivá, zkřehlý stan se těžko balil a černý bicykl v noci vždycky zbělel pod nánosem jinovatky. Dny byly zoufale krátké a dlouhé noci přicházely náhle a bez varování, aby mě na šestnáct nekonečných hodin uvěznily v nudě temného zmrzlého stanu, kde jsem dlouhé hodiny ležel, civěl do stropu a čekal na rozbřesk. Pokračování textu ‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Sbohem, Evropo (díl 2.)

Cestuji, abych fotil. Fotím, abych cestoval. A pak se o to s vámi všemi moc rád podělím tím, že doporučím ta opravdu krásná místa, která stála za to navštívit, vidět, zažít, vyfotit, ochutnat, spatřit nebo si k nim třeba přivonět.

‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy (díl 1.)

„Všechny velké příběhy o lásce mají jedno společné: aby ses dobral konce, musíš vždycky naprosto ignorovat všechny zákony pravděpodobnosti.“ – Beau Taplin.

Asi jsem si to vzal k srdci, protože když mě v létě 2014 opustila dívka, o které jsem byl skálopevně přesvědčený, že si ji jednoho dne vezmu, rozhodl jsem se jeden takový příběh napsat a upřímně, moje startovní vyhlídky nebyly zrovna přívětivé: byl jsem tehdy odhodlaný získat Ji stůj co stůj zpátky, jenomže Ona na konci léta odletěla do Jižní Korey, já neměl ani na letenku a především mi na jaře toho roku začala komplikovat život Crohnova choroba, která mě stála dvacet kilo živé váhy a zahrnovala mě takřka nekonečným krvavým průjmem. Pokračování textu ‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy (díl 1.)

Hodina letadlem, půlden autem, nebo 15 dní na kole – Panevropská cyklostezka z Prahy do Paříže

Tři země, tři historická centra, tři kultury, to vše a ještě mnohem více spojuje jedno – Panevropská cyklostezka. Původně vznikla jako nástupkyně středověké „Zlaté cesty“, která spojovala Prahu s Norimberkem, postupně se rozrůstala až do dnešní podoby a zastavila se ve městě světel, Paříži.

Pokud máte rádi diverzitu Evropy, nevadí vám otlačený zadek z dlouhých cyklotripů a máte alespoň trochu dobrodružnou povahu, „Panevropská“ vás volá. Pokračování textu Hodina letadlem, půlden autem, nebo 15 dní na kole – Panevropská cyklostezka z Prahy do Paříže

Dánský ostrov Fyn na kole a zkušenosti holky, co s ním „nekamarádí“

Nedávno jsem oslavila „čtvrtstoletí“ a na kole si připadám trochu jako moula. Přesto jsem na něm šlapala celých 9 dní na dánském ostrově Fyn s partou neuvěřitelně milých lidí. Jak se tohle proboha mohlo stát?

Pokračování textu Dánský ostrov Fyn na kole a zkušenosti holky, co s ním „nekamarádí“

Cestuji, abych fotil. Fotím, abych cestoval. A pak se o to s vámi všemi moc rád podělím tím, že doporučím ta opravdu krásná místa, která stála za to navštívit, vidět, zažít, vyfotit, ochutnat, spatřit nebo si k nim třeba přivonět.

Amsterdam a kolo – dopravní prostředek i životní styl

Kdo bydlí v Amsterdamu a nemá kolo, jako by nebyl. I takto by se dalo nahlížet na typického obyvatele hlavního města Nizozemska. Pokračování textu Amsterdam a kolo – dopravní prostředek i životní styl

Mám rád poznávání cizích zemí na vlastní pěst, překonávání určitých výzev, baví mě nasávat tu atmosféru, když je člověk v cizině a zapojuje do toho všechny smysly. Cestování přináší i určitý nadhled a větší soběstačnost…. O večerech a víkendech pak pro vás píšu články ze tří desítek navštívených zemí, včetně těch prozatím nepostižených masovou turistikou, jako jsou Nikaragua, Kambodža, Laos, Senegal či Gambie. Stejně tak vám s radostí a nadšením představuji krásná místa v naší rodné vlasti.
“ Zážitek nemusí být pěkný, ale silný, aby sis jej pamatoval.“– „Cestování je něco, co si nechcete nechat vzít.“ –„Všude se dá nějak domluvit.“

Jarda Šnek Král se vrátil do Čech!

Pojďme se kousek svézt s Jardou Králem. Že nevíte, kdo to je?

Je to cyklocestovatel, který se jednoho dne rozhodl, že když je země kulatá, zkusí jí celou objet na kole. Zdá se to jako bláznivý nápad? Jistě je, ale jisté je také to, že se mu to opravdu daří. Už dva a půl roku!

Právě se vrátil od klokanů z Austrálie a souhlasil s rozhovorem pro ŽivotNaCestách.cz. Potkali jsme se na podzimním CYKLOFESTu
v pražském hotelu Pyramida. Šnek přijel jak jinak než na kole.
V nohách téměř 17 tisíc kilometrů a úsměv na rtech. Pokračování textu Jarda Šnek Král se vrátil do Čech!

23 cestovatelských NEJ prvního českého páru, jenž na kole objel svět

Před deseti lety jsem si o jejich cestách četl v časopise Cykloturistika, pak jsem navštívil dvě besedy s promítáním a letos koupil knihu o jedné etapě jejich cesty kolem světa. Velmi mě tedy potěšilo, když přislíbili, že zodpoví anketní otázky v našem seriálu 10 NEJ. Řeč je o Lucii a Michalovi Jonových.

Do dneška najezdili na kole přes 132 tisíc kilometrů. Největším počinem v historii jejich expedic je bezpochyby tři roky trvající cesta kolem světa. Stali se tak prvním českým párem, kterému se to podařilo. Lucie je dokonce první (a doposud jedinou) Češkou, která takto na kole objela svět. Pokračování textu 23 cestovatelských NEJ prvního českého páru, jenž na kole objel svět

Mám rád poznávání cizích zemí na vlastní pěst, překonávání určitých výzev, baví mě nasávat tu atmosféru, když je člověk v cizině a zapojuje do toho všechny smysly. Cestování přináší i určitý nadhled a větší soběstačnost…. O večerech a víkendech pak pro vás píšu články ze tří desítek navštívených zemí, včetně těch prozatím nepostižených masovou turistikou, jako jsou Nikaragua, Kambodža, Laos, Senegal či Gambie. Stejně tak vám s radostí a nadšením představuji krásná místa v naší rodné vlasti.
“ Zážitek nemusí být pěkný, ale silný, aby sis jej pamatoval.“– „Cestování je něco, co si nechcete nechat vzít.“ –„Všude se dá nějak domluvit.“

Jak ve Švýcarsku přesednout z kola na vlak či autobus? Je to snadné.

Švýcarsko je rájem cyklistů. Platí to i tehdy, když se po této zemi přesouváte vlakem nebo autobusem. Cyklisté jsou vítáni také na palubě hromadné dopravy.

Do většiny vlaků státní švýcarské železniční společnosti SBB je možné nakládat jízdní kola vlastními silami. Platí to také pro soukromé přepravce, mezi něž patří například Rhétská dráha, provozující své červené vlaky po kantonu Graubünden. Pokračování textu Jak ve Švýcarsku přesednout z kola na vlak či autobus? Je to snadné.

Cestuji, abych fotil. Fotím, abych cestoval. A pak se o to s vámi všemi moc rád podělím tím, že doporučím ta opravdu krásná místa, která stála za to navštívit, vidět, zažít, vyfotit, ochutnat, spatřit nebo si k nim třeba přivonět.

Jan Žďánský: Na Bajkal se jednou vrátím!

Honza Žďánský objel Zemi na kole dokola. V roce 2013 se rozhodl vyrazit z Mladé Boleslavi na kole směrem do Tokia. Projel během 6 měsíců 14 500 km skrz 9 zemí, aby viděl východ slunce na Fudži.

Další rok se rozhodl ve své cestě pokračovat a přejet USA ze San Francisca až do New Yorku. V pedálech tak měl dalších 7 000 km, které zdolal během 3 měsíců. Po příletu do Dublinu nasedl opět na kolo a vydal se na cestu domů. Pokračování textu Jan Žďánský: Na Bajkal se jednou vrátím!

Fotím a cestuji, poznávám, objevuji a učím se každým dnem – a to všechno moc ráda sdílím s ostatními díky ŽivotuNaCestách. Více fotografií z mého pohledu na svět můžete vidět také na janadyskantova.cz