Archiv pro rubriku: Cestopisy

Pěšky po hranicích Československa pro dobrou věc – 1. měsíc

Dne 11. 5. 2017 to bylo přesně měsíc, co jsem vyrazil na další dobročinnou cestu. Tentokrát po hranicích bývalého Československa (4 000 km). Momentálně píši z Krušných hor po první tisícovce kilometrů v nohách. Ještě mě jich čeká zhruba 3 tisíce. Pokračování textu Pěšky po hranicích Československa pro dobrou věc – 1. měsíc

Věčný optimista a trochu také blázen (v dobrém slova smyslu). Především se věnuji fotografování a v posledních letech se soustřeďuji na dálkové pochody spojené s dobročinnými úmysly. Zajímám se také o východní kulturu, o buddhismus, hinduismus a o to jak inspirovat lidi a udělat svět lepším.
O mých dobročinných projektech píšu blog Cesta za sny.

‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Volání divočiny (díl 5.)

V Che-Fej jsem zůstal deset týdnů, pracoval jsem nejdřív jako dělník při rekonstrukci baru, potom jako barman a nakonec jsem vytvářel webové stránky, loga a grafiku pro lidi, kteří do baru přicházeli. Byl to jednoduchý, bezstarostný život, protože práce nebylo mnoho, peněz jsem skoro nepotřeboval, protože pití bylo zadarmo a jídlo pohádkově levné, čínské holky po mně, jako po kudrnatém bělochovi se zelenýma očima, letěly a kluci mi platili pití v baru, protože mít bílého kamaráda je v rasistické Číně věc prestiže. Pokračování textu ‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Volání divočiny (díl 5.)

Cestuji, abych fotil. Fotím, abych cestoval. A pak se o to s vámi všemi moc rád podělím tím, že doporučím ta opravdu krásná místa, která stála za to navštívit, vidět, zažít, vyfotit, ochutnat, spatřit nebo si k nim třeba přivonět.

Pěšky pro Emičku aneb 4 000 km za pomocí

Start

Přátelé, již zítra 11. 4. 2017 vycházím na svůj další dobročinný pěší pochod, tentokrát po hranicích Československa (4 000 km). Po posledním dobročinném projektu v indickém Himálaji (Walk for Help) se opět vracím na rodnou hroudu a přidám si k tomu i naše „bratry“ ze Slovenska. Celý projekt, který tentokrát bude věnovaný holčičce s mozkovou obrnou, jsem již nedávno představil v tomto článku. Aktuální příspěvky z cesty již budete moci sledovat na facebookových stránkách Cesta za sny. Zde se dozvíte veškeré informace o možnostech pomoci Emičce. Pokračování textu Pěšky pro Emičku aneb 4 000 km za pomocí

Věčný optimista a trochu také blázen (v dobrém slova smyslu). Především se věnuji fotografování a v posledních letech se soustřeďuji na dálkové pochody spojené s dobročinnými úmysly. Zajímám se také o východní kulturu, o buddhismus, hinduismus a o to jak inspirovat lidi a udělat svět lepším.
O mých dobročinných projektech píšu blog Cesta za sny.

‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Konec Hedvábné stezky (díl 4.)

Rtuť teploměru naráz během tří dnů vyšplhala z mínus patnácti na plus pětatřicet. Stezka mě vedla ujgurskou provincií Sin-ťiang přes tři tisíce kilometrů dlouhou poušť. Dny měly neurčité obrysy vizí starce s počínajícím šedým zákalem a byly povětšinou horké, prašné a zmučené větrem. V poušti rudé jak Áresovy slzy jsem měřil vzdálenosti na dny a další cíle na měsíce. Špinavá voda páchla. Pokračování textu ‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Konec Hedvábné stezky (díl 4.)

Cestuji, abych fotil. Fotím, abych cestoval. A pak se o to s vámi všemi moc rád podělím tím, že doporučím ta opravdu krásná místa, která stála za to navštívit, vidět, zažít, vyfotit, ochutnat, spatřit nebo si k nim třeba přivonět.

Kouřící sopka na obzoru, divoké laně a jeleni uprostřed města. I takové je Japonsko.

Japonsko! Také sníte o této krásné zemi? Někomu se již sen o japonském putování splnil, ti ostatní se mohou s námi již potřetí do Japonska podívat alespoň díky našemu miniseriálu. Dnes se vydáme do měst Kagoshima, Istukushima, necháme se unést pohnutou historií Hiroshimy a přespíme v guesthousu v Kyotu a nevynecháme ani nejstarší japonské město Nara. Pokračování textu Kouřící sopka na obzoru, divoké laně a jeleni uprostřed města. I takové je Japonsko.

‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Šíleně zvláštní vlak Transasya Ekspress (díl 3.)

Transasya Ekspress

Úplně zadarmo mě u sebe nechal bydlet jistý Omer Yakar, začínající lékař, Kurd, původem z Istanbulu, který kvůli náročnému rozvrhu ve městě nikoho pořádně neznal a byl rád, že má spolubydlícího. Na oplátku jsem mu v bytě aspoň vařil a uklízel. Pokračování textu ‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Šíleně zvláštní vlak Transasya Ekspress (díl 3.)

Cestuji, abych fotil. Fotím, abych cestoval. A pak se o to s vámi všemi moc rád podělím tím, že doporučím ta opravdu krásná místa, která stála za to navštívit, vidět, zažít, vyfotit, ochutnat, spatřit nebo si k nim třeba přivonět.

‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Sbohem, Evropo (díl 2.)

Rána při průjezdu Albánií, Makedonií a Řeckem začínala být mrazivá, zkřehlý stan se těžko balil a černý bicykl v noci vždycky zbělel pod nánosem jinovatky. Dny byly zoufale krátké a dlouhé noci přicházely náhle a bez varování, aby mě na šestnáct nekonečných hodin uvěznily v nudě temného zmrzlého stanu, kde jsem dlouhé hodiny ležel, civěl do stropu a čekal na rozbřesk. Pokračování textu ‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Sbohem, Evropo (díl 2.)

Cestuji, abych fotil. Fotím, abych cestoval. A pak se o to s vámi všemi moc rád podělím tím, že doporučím ta opravdu krásná místa, která stála za to navštívit, vidět, zažít, vyfotit, ochutnat, spatřit nebo si k nim třeba přivonět.

Na Jawě napříč Jižní Amerikou – Bolívie – Ohnivá země

Lidi toho napovídají hodně, ale chybí důkazy!

Už zase slyšíme to jejich: „Tady v Argentině je to v pohodě, ale až dojedete do Kolumbie…“ Jako bychom to neslyšeli už stokrát o Bolívii, kde jsme byli v prosinci. To nám pro změnu říkali, že to tam je samý drogový dealer, vrah a zloděj. Myslíte si, že tomu tak bylo? Tak se na to pojďme podívat! Pokračování textu Na Jawě napříč Jižní Amerikou – Bolívie – Ohnivá země

Cestuji, abych fotil. Fotím, abych cestoval. A pak se o to s vámi všemi moc rád podělím tím, že doporučím ta opravdu krásná místa, která stála za to navštívit, vidět, zažít, vyfotit, ochutnat, spatřit nebo si k nim třeba přivonět.

Cesta napříč Japonskem – samurajský festival v Kanazawě

V úvodním díle našeho seriálu o Japonsku jsme se seznámili s možnostmi cestování vlakem po této krásné zemi. Tentokrát budeme pokračovat dál, podíváme se do Kanazawy na samurajský festival, v Hiroshimě přespíme na nádraží a provedeme vás krásnými městy Fuguaka a Nagasaki. Pokračování textu Cesta napříč Japonskem – samurajský festival v Kanazawě

7 míst, která si nesmíte nechat ujít při poznávání skutečného ráje na ostrově La Palma na Kanárských ostrovech

I když jsme měli částečně na starost farmu, zbyla nám i spousta času na cestování. S krosnou na zádech jsme pomalu prozkoumávali celý ostrov. Když přišla noc, ustlali jsme si pod hvězdami. Když přišla únava, prostě jsme si sedli do trávy a odpočívali při pohledu na divokou krajinu. Pokračování textu 7 míst, která si nesmíte nechat ujít při poznávání skutečného ráje na ostrově La Palma na Kanárských ostrovech

Kolumbijské cestopisy I – Bogotá, Cundinamarca

Už dlouho se chystám psát o místech a městech, která jsem v Kolumbii navštívila, nebo na kterých jsem žila. Některé zážitky z posledních čtyř let už jsou na mém blogu, i s fotkami. Ovšem moje cesty po Kolumbii a objevování této země, která mně tak učarovala, stále pokračují. Pokračování textu Kolumbijské cestopisy I – Bogotá, Cundinamarca

Optimistka, idealistka a příležitostná fotografka. Snažím se přijít na to, jak změnit svět k lepšímu. I když v tuto chvíli jsem se rozhodla soustředit na menší cíle jako třeba objevit, kdo vlastně jsem a co můžu světu nabídnout.
Moje další zážitky a fotky z cest životem najdete na mém blogu, píši také o svém setkávání s kávou na http://www.kavovelisty.cz/

‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy (díl 1.)

„Všechny velké příběhy o lásce mají jedno společné: aby ses dobral konce, musíš vždycky naprosto ignorovat všechny zákony pravděpodobnosti.“ – Beau Taplin.

Asi jsem si to vzal k srdci, protože když mě v létě 2014 opustila dívka, o které jsem byl skálopevně přesvědčený, že si ji jednoho dne vezmu, rozhodl jsem se jeden takový příběh napsat a upřímně, moje startovní vyhlídky nebyly zrovna přívětivé: byl jsem tehdy odhodlaný získat Ji stůj co stůj zpátky, jenomže Ona na konci léta odletěla do Jižní Korey, já neměl ani na letenku a především mi na jaře toho roku začala komplikovat život Crohnova choroba, která mě stála dvacet kilo živé váhy a zahrnovala mě takřka nekonečným krvavým průjmem. Pokračování textu ‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy (díl 1.)