Pěšky po hranicích Československa pro dobrou věc – 2. měsíc na cestě

Tentokrát píši z nejvýchodnější obce ČR – Bukovce. Již mám za sebou celé Česko a v nohách přes 2 100 km. Přes trojmezí opouštím svoji rodnou zem a teď bude na delší dobu mým domovem Slovensko.

Od minulého článku jsem stihl přejít národní park České Švýcarsko, přes nejsevernější bod ČR jsem vykroužil Šluknovský výběžek a začal část přes CHKO Lužické hory, které se mi líbily především z německé strany. Za nimi, kousek od Višňové se dokonce objevily neskutečné močály. Na 2 dny se ke mně přidal Petr Kosek, zřejmě největší odborník u nás na ultralehké vybavení a extrémní, dlouhé pochody. Byly to skvělé 2 dny.

Močály za Lužickými horami…

Vykroužil jsem další, Frýdlandský, výběžek a dorazil do Jizerských hor, které mě uchvátily. Zvlášť podél hranic jsou velmi zajímavá místa, rašeliniště, Pytlácké kameny a cesta podél řeky Jizery je také krásná.

Řeka Jizera…

Pančavský vodopád v Krkonoších…

Přes Harrachov a hraniční přechod jsem pak dorazil do našich nejvyšších hor – Krkonoš. S velkým stoupáním na mě čekalo i poměrně ochlazení. Přes pramen Labe jsem pokračoval dál až na Sněžku, odkud vede celou dobu krásná hřebenovka přímo po hranicích až v podstatě na konec národního parku. Na 2 dny se tu ke mně přidala kamarádka, se kterou jsme došli až do CHKO Broumovsko. Prošel jsem přírodní rezervaci Broumovské stěny až do Náchoda a pomalu se začal blížit k Orlickým horám, které se mi také velmi zalíbily. Nejvíce mě ale uchvátil kostel v Neratově. Nikdy jsem tak krásný kostel s takovou energií neviděl. Člověk to však musí zažít na vlastní kůži, těžko popisovat.

Uvnitř Neratovského kostela – Orlické hory…

Čekala mě přírodní rezervace Králický Sněžník a část Dolní Moravy. Především z vrcholu Králického Sněžníku byl úžasný výhled na celé Jeseníky, Rychlebské hory a samozřejmě i na polskou stranu. V Rychlebských horách jsem to vzal přes Borůvkovou horu, na jejímž vrcholu stojí krásná rozhledna. Za celou cestu už jsem byl na mnoho rozhlednách a řekl bych, že neznám žádnou jinou zemi, která by jich měla tolik. Potkal jsem se tu také konečně s borcem, který jde také Československo po hranicích, ale opačným směrem. Od začátku svých cest jsme byli v kontaktu a tak bylo fajn se konečně také vidět.

Setkání s Rosťou – dalším poutníkem po hranicích ČSR…

Osoblažsko a část Jeseníků jsem prošel pouze okrajově a dostal jsem se až do Krnova, kde už na mě čekala s pohoštěním kamarádka, také vášnivá cestovatelka. Po delší době jsem si tu dal volný den, protože jsem tento měsíc zvýšil intenzitu a chodím denně někdy i přes 50 km. Kamarádka mi tak alespoň ukázala své rodné město a čirou náhodou jsme tu ještě potkali další dva zajímavé cestovatele.

Výhled z Králického Sněžníku…

Z Krnova jsem pokračoval poměrně nezajímavou cestou do Opavy, Karviné a Českého Těšína. Až nad Třincem jsem se konečně zase dostal ke krásným lesům a pralesům a především jsem začal Slezské Beskydy.

Od kamarádky jsem dostal čepici Foresta Gumpa…

Na cestě mám především štěstí na různé lidi. Zhruba tak dvakrát do týdne mi někdo nabídne nocleh u sebe a jinak spávám většinou v lese pod širákem. Často to jsou opravdu skvělá setkání, která mi vlijí zase spoustu energie do žil. I když už jsem po dvou měsících fyzicky velmi unavený, tak setkání s pozitivně naladěnými lidmi mě vždy velmi povzbudí. Jsem velmi zvědavý, jak moc bude patrný rozdíl mezi českou a slovenskou mentalitou.

Především ale během cesty vyprávím příběh malé Emičky, pro kterou tuhle cestu dělám. Zatím se mi pro ni podařilo vybrat cca 70 000 Kč. Budu moc rád, když i vy přiložíte pomocnou ruku a pošlete pár drobných na sbírkový účet 2700501868 / 2010, variabilní symbol 111.

Cestu můžete sledovat na stránce Cesta za sny na Facebooku a budu moc rád, když budete cestu šířit mezi další lidi.

Děkuji.

Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku. Nic vás to nestojí a autory i nás to potěší. Děkujeme!

Věčný optimista a trochu také blázen (v dobrém slova smyslu). Především se věnuji fotografování a v posledních letech se soustřeďuji na dálkové pochody spojené s dobročinnými úmysly. Zajímám se také o východní kulturu, o buddhismus, hinduismus a o to jak inspirovat lidi a udělat svět lepším.
O mých dobročinných projektech píšu blog Cesta za sny.

Napsat komentář