Hlavní vchod do opuštěného hotelu

Opuštěný hotel v Sete Cidades, Azory

Když jsme se vyptávali místních obyvatel i cestovatelů na zajímavá místa ostrova São Miguel, mnohokrát nám doporučili Monte Palace, opuštěný hotel. Nachází se na okraji sopečného kráteru a je prý z něj krásný výhled do okolí. Dříve než jsme však stihli naplánovat výlet, narazili jsme na Monte Palace náhodou sami.

Byl zamlžený, propršený den a Monte Palace se před námi vynořil z mlhy jako skutečný hotel duchů. Zaparkovali jsme na malém parkovišti před hotelem, vylezli do deště a zírali na tu monumentálnost.

Opuštěný hotel v Sete Cidades

Jako ve filmu se před námi tajemný hotel vynořil z mlhy.

Tajemnou atmosféru dokreslovala i bujná vegetace, která si budovu podmaňuje, ze všech stran ji obrůstá křovím, stromy a – nebyl to támhle dinosaurus? Vzrušeni nadcházejícím dobrodružstvím jsme začali hledat vchod dovnitř. Nebylo to nic těžkého, protože Monte Palace je přístupný všem zvědavcům. (Vedle parkoviště je dokonce decentní domeček s bezplatnými toaletami.)

Venkovní schodiště Monte Palace zarostlé vegetací

Džungle obrůstající hotel

Dobrá, jsme tedy uvnitř. Ale kde to vlastně jsme? V garáži? Tak se vydáme třeba touto tmavou chodbou. Byla jsem tam se dvěma mladými muži, ale stejně jsem cítila lehkou nervozitu. Všude okolo hutná tma, kterou jsme protínali ostrým světlem z mobilu a objevovali další chodby, místnosti bez oken a hluboké díry do podzemí. A taky opadaná omítka, rozbité dveře, hromádky náhodných předmětů a kaluže vody.

Konečně jsme narazili na schodiště a vydali se po něm vzhůru. Ocitli jsme se ve velkolepé hale s ochozy a balkónky po všech stranách. Místo si navzdory působení času zachovalo kouzelnou atmosféru (kterou jsem bohužel fotkami nedokázala úplně zachytit).

Vstupní hala opuštěného hotelu

Vstupní hala opuštěného hotelu

Každý pokoj hotelu má svoji koupelnu a terasu. Působily velmi luxusně, přestože už v nich zbyly jen koberce čvachtající pod nohama a sprosté malůvky na stěnách. Nápisy a obrázky různé kvality a obsahu ostatně zdobí velkou část stěn zevnitř i zvenčí budovy. Nejpropracovanější díla jsou na střeše, která… ano, je taky přístupná!

Jak slibovalo jedno graffiti, ze střechy by nejspíš byl nádherný výhled, kdyby tedy bylo vidět dál než na pár metrů. Mlha přede mnou, mlha za mnou. Na kochání se okolní krajinou jsme si, věru, nevybrali nejvhodnější den.

Střecha Monte Palace v nevlídném počasí

Mlha přede mnou, mlha za mnou

Nutno dodat, že jinak zamračené počasí dokonale zdůrazňovalo tajemný charakter místa. A taky jsme tam skoro nikoho nepotkali, což jsem ocenila. Následujícího dne slunce svítilo se zápalem sobě vlastním. Rozhodli jsme se do Monte Palace vrátit a vzít to rovnou na střechu, abychom zjistili, jestli to graffiti nelhalo. Nelhalo. Výhled byl opravdu krásný.

Výhled ze střechy Monte Palace za krásného dne

Následujícího dne výhled stál za druhou návštěvu.

Ale těch lidí! Na každém rohu se někdo fotil a skupinky teenagerů bezohledně hulákaly na celý hotel. Byla jsem ráda, že jsme útroby hotelu stihli prozkoumat předešlého dne a řádně si užít postapokalyptickou atmosféru. Protože prodírat se davy turistů je ta poslední věc, kterou si člověk přeje, když jde prozkoumávat hotel duchů.

Každopádně hotel má něco do sebe za každého počasí, což dokazují i četné výpravy nadšenců. Možná je teď dokonce populárnější, než býval během svého provozu před více než 25 lety.

Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku. Nic vás to nestojí a autory i nás to potěší. Děkujeme!

Napsat komentář