Digitální nomádství klady a zápory

Klady a zápory života na cestách při nomádění po světě

O cestování se mluví většinou jen v tom nejlepším. Ale existují samozřejmě také temné stránky života na cestách. Obrovský boom kolem digitálních nomádů a oslavování jejich životního stylu opomíjí celou řadu negativních zkušeností. Když už se přece jenom mluví o překážkách a problémech, často to jsou ty, které musíme překonat, abychom se dostali na dráhu cestovatele, backpackera, stopaře nebo digitálního nomáda.

Dle mé zkušenosti je pravda ale trochu jinde. Najít wifi přece není to, co definuje můj životní styl.

Změna je nevyhnutelná cestování

Změny jsou v životě nevyhnutelné…

Cestování mě především naučilo, že změna je nevyhnutelná. Jakmile měníme životní styl (stáváme se z dovolenkáře větším cestovatelem nebo dokonce začínáme pracovat na cestách), ty největší překážky bobtnají až na samotné cestě. O několik měsíců či dokonce roků později.

Přechod je náročný, to ano! Ale až při setrvání na zvolené cestě začínáme přehodnocovat a počítat, jestli to celé má smysl, jestli to splnilo naše očekávání, zdali jsme si skutečně polepšili či jsme si představovali něco jiného.

Dnes bych se rád podělil se čtenáři Života na cestách s vlastní zkušeností a sebereflexí mé změny životního stylu.

Při studiích právnické fakulty jsem si uvědomil, že je obor příliš svázaný s vymezeným teritoriem (právní řád České republiky) a že bych potřeboval větší volnost (pocit, že hranice ani státy neexistují, je jenom Země).

Studium práv jsem přerušil, odletěl na rok do Austrálie, pokračoval na dvouměsíční crazy backpacking cestování s mým francouzským buddym po jihovýchodní Asii. Fakultu jsem dodělal a po půl roce odlétal s Jančou do Kanady na Working Holiday víza. Přestože jsem se stále věnoval svému online podnikání (content marketing, webové stránky, SEO, affiliate), můj příjem nebyl ještě na dostatečné úrovni. V Kanadě jsme strávili rok 2014 a poté cestovali přes Střední a Jižní Ameriku. To už jsem pracoval v plných obrátkách na dálku. Poslední tři měsíce v roce jsem strávil v coworking centrech v Thajsku. Vánoce jsem si užil doma a od půlky února jsem v Maroku.

Martin Rosulek cestovatel

Jde se cestovat!

Pokud to zveličím, můj životní styl budoucího právníka v kravatě jsem proměnil v cestovatele, který má dnes jedny kalhoty v batohu. Ono to tak samozřejmě úplně není – teď mám skutečně jen jedny, ale v Čechách mám nějaké další taky :-)

Necítím se ukotven, žiju na cestách, odkud i pracuji. Myšlenka digitálního nomádství je mi velmi blízká (více na mém blogu DigitalniNomadstvi.cz). Zároveň si uvědomuji, že se s ní musí „hrát“ opatrně. Je to přece jen „pojem“, jen „slovo“. To, co označuje, si definuje každý člověk trochu jinak.

Níže sdílím přehled kladů a záporů, které zažívám na cestách. Po změně životního stylu a setrvání v proudu nomádění a práce na dálku více jak 2 roky, tu jsou nepochybně oblasti, které jsem nečekal :-)

Sebevzdělání – od papíru k digitálu ne vždy s úsměvem

Sebevzdělání na cestách

Papírové knihy jsou silnou součástí kvalitního sebevzdělání.

Sebevzdělání je celoživotní proces a jako podnikatel a freelancer si uvědomuji, že vzdělání (nikoli však formální diplom, tzv. „papír „, jak vysvětluje blíže Jaroslav Dušek) mě posouvá výše – osobnostně, profesně i finančně. Cestování mě donutilo hledat jiné cesty, jak bych se mohl vzdělávat. Jsem vděčný, že je právě 21. století. YouTube není jen zábavný kanál, je to univerzita s obrovským know-how. Pravidelně sleduji TED. Protože při cestování není čtení vždy možné, poslouchám podcasty – audio nahrávky. Díky neustálým přesunům se setkávám s množstvím lidí, se kterými sdílím své znalosti a zkušenosti. Vzdělávání je především o sdílení. A cestování považuji za nejlepší prostředek, jak tomu jít naproti.

Nejlépe se cestuje s lehkým batohem. Pokud létáte s low-costy, pak musíte respektovat váhové a rozměrové limity aerolinek. Na papírové knížky prostě není pomyšlení – něco váží a zabírají místo. Ano, beru si s sebou většinou jednu anglickou knihu, kterou mohu po přečtení vyměnit v hostelech v Book exchange. Ale mít malou knihovničku doma, to je jiná káva. Knihy čtu na tabletu, ale ten pocit držet papír v ruce a cítit knihu je nenahraditelný.

  1. Chybí mi papírové knížky.
  2. Rozšířil jsem svoji flexibilitu při vzdělávání a objevil nové možnosti.

Internet a wifi připojení

Wifi připojení pro cestovatele

Wifi připojení je pro digitální nomády důležité, ale…

Přiznávám, stal jsem se závislým na internetu. Možná trochu přehnaný úvod, ale skutečností je, že wifi připojení je můj prostředek k výdělkům a živobytí. Specializuji se na obsahový online marketing a vytvářím webové projekty s cílem pasivnějšího příjmu. Nejen tedy, že pomocí internetu vydělávám nyní, ale dokonce zakládám svoje budoucí příjmy na tom, že internet bude fungovat. Cítím, že závislost je nevyzpytatelná – má své sakra stinné stránky. Je jedno, zda je to závislost na čokoládě, automatech nebo wifi.

Na několik měsíců jsem sklouznul do režimu, kdy jsem vstával a kontroloval e-maily dříve, než jsem dal své přítelkyni první ranní pusu. Chtěl jsem celý proces práce urychlit, abych měl pak více času na cestování.

Konečnou tečkou bylo přečtení knihy Miracle Morning od Hala Elroda. Nastavení ranních rutin považuji dnes za jeden ze zásadních faktorů ovlivňujících štěstí a následně také úspěch.

Přestože hodně cestuji, nejsem „maximálně svobodný“ a další destinace si musím vybírat opatrně. Každý cestovatel řeší peníze a jinak tomu není ani u digitálních nomádů. Pracuji na dálku jednou z Thajska a podruhé z Maroka, ale vězte, že obě destinace jsou nízkonákladové a životní náklady tu jsou nižší, než kdybych bydlel v Praze.

  1. Jsem závislý na internetu a wifi spojení. To, že je to práce, není omluva.
  2. E-mail a Skype je pro mě sakra důležitý prostředek pro spojení s rodinou a přáteli. Díky, technologie! (dobrý sluha)
  3. Trvalo několik měsíců, kdy jsem se probouzel a hned kontroloval e-maily. Závislost na internetu, pokud je vaše práce spojená s internetem, se zarývá pod kůži hodně rychle. (zlý pán)
  4. Smartphone s offline mapou mi ušetřil desítky hodin bloudění a několikrát doslova zachránil.

Životospráva

Životospráva pro cestovatele

Životospráva na cestách

Cestování je především o poznávání jiných kultur, zvyků, tradic a učení se. Národní kuchyně, tradiční jídla a místní ochutnávky na tržnicích. Nemusíme být žádní gurmáni, ale cítíme se prostě skvěle, když ochutnáváme tradiční jídla z jednotlivých zemí.

Wow – a ty příběhy, když to pak vyprávíme kamarádům! O tom, jak jsem jedl v guatemalské džungli termity!

Kolikrát jsem po exotické ochutnávce nejen skončil na záchodě, ale protrpěl celou noc a celý den s bolestmi břicha. Spolykal černé uhlí, Endiaron, Espumisan anebo si nakapal plnou lžičku Algifanu proti křečím a neuvěřitelným bolestem. Neustálým zvracením jsem dehydratoval své tělo, které následně odpovědělo šílenou bolestí hlavy, která mi nedovolila to celé zaspat.

Pokud cestujeme dlouhodobě (chceme autentickou zkušenost ze země a hlídáme si svůj finanční budget), jíme zkrátka to, co jedí místní. To však znamená, že musíme neustále upravovat svůj jídelníček. Rezignoval jsem na to, stát se nabušeným chlapem, protože životní styl cestování to činí téměř nemožným.

Cvičit a posilovat na cestách možné samozřejmě je. Ale praktikovat to pravidelně, to už je jiná. Ve chvíli, kdy jste na jednom místě, ideálně u pláže, je to snadné. V okamžiku, kdy máte celodenní přejezdy, poznávací výlety, prozkoumáváte město a spíte na hostelu v dormu, pak si těžko budete hledat ideální chvíli na cvičení. Pokud vám stačí treking a nachozených 15 km denně, pak zřejmě splníte své cíle. Pokud ale chcete six-pack a zvedat váhy (weight training), pak jsem ještě nedokázal najít úspěšný recept.

Při přejezdech, přeletech a výletech jde obtížně uhlídat, abychom se stravovali „podle plánu“. Držet rytmus a určité zajeté koleje v oblasti stravování není při dlouhodobém cestováním snadné.

  1. Posilování už pro mě není prioritou. Přijal jsem, že při dlouhodobém cestování čas od času nedodržím zdravou životosprávu.
  2. Smířil jsem se s tím, že pokud budu takto cestovat, nebudu nabušeným chlapem se svalem i na páteři.
  3. Stal jsem se více obezřetný k novému jídlu, protože nechci „bolestné konce“ :-)
  4. Mám stále rád ochutnávání neznámého jídla (takové ovoce, které jste nikdy neviděli a nikdy o něm neslyšeli, je velmi lákavé).
  5. Posluchači milují vyprávění o ochutnávání nového jídla. Považuji to za skvělý prostředek, jak sdílet a rozšiřovat povědomí o jednotlivých zemích a kulturách.

Z extrému do extrému

Medvěd na festivalu

Kanadský hudební festival

Tím, že se vydáváme do neznámého prostředí, o kterém jsme si jenom přečetli, viděli obrázky, videa a popovídali si s přáteli, jsme přichystali pro svoji mysl akční horskou dráhu. Nové prostředí vyvolává nové pocity. Jdeme z extrému do extrému. Celá řada vjemů je naprosto nových a často zažíváme své poprvé.

V Austrálii jsem poprvé viděl divokého klokana, v Kanadě medvěda grizzliho, v Kambodži se mazlil s tygrem a v Amazonii žasnul při večeři u tarantule, která seděla nedaleko mě. Při surfování mě bodnul rejnok a já necítil nohu, dostal dvě injekce a tři dny jedl prášky. Poprvé jel na slonovi v Thajsku, v Maroku to byl dromedár. Zažil jsem skutečnou hrozbu tsunami, když jsme se vraceli z potápění a bylo ohlášeno podmořské zemětřesení a my se rozhodli zůstat na otevřeném moři (prý to je bezpečnější).

Svět je plný překvapení a je jen na nás, které dveře otevřeme. Můžeme za dveřmi klidně poslouchat a připravovat se, ale nikdy skutečně nevíme, co se stane, až je otevřeme.

Náš život na cestách je více na vlnách. Jsme častěji nahoře a častěji také dole. Klidné moře jako by neexistovalo. Naše emoce explodují v dobrém i špatném.

  1. Miluji poznávání neznámého a experimentování. Je to důkaz, že „žiju“.
  2. Mám strach a často hraju na jistotu. Tím pádem nechávám některé dveře zavřené. Mé druhé já se vzpírá, protože chce zažívat „všechno“, co planeta Země nabízí. Je to neustálý boj strachu a zvědavosti. Žiju dost naplno? Žiju dost dobře?

Meditace

Meditace pro cestovatele

Maroko, Sahara, Marzouga

A právě proto také přichází meditace. Potřebuji se vnitřně uklidnit, vnitřně sladit. Neřešit to, co je okolo. Na chvíli zapomenout na to, co mi neustále hlava, mozek a možná i srdce předhazuje.

Potřebuji se dostat úplně dovnitř sebe. Ještě hlouběji než je srdce.

Je to vůbec možné? To nevím.

Ale vím, že tato otázka směřuje na racionálno a to mi nedovolí odpovědět popravdě. Pouštím se do meditace.

Spiritualitu a energie jsem si zamiloval poměrně nedávno. Čím více je studuji, tím více se mi líbí. Skvělý začátek do tohoto světa nabízí aplikace HeadSpace. Nyní používám apku Buddhify a mohu vřele každému cestovateli doporučit.

Co si myslíš o článku?

Líbil se ti článek? Dej mi vědět, napiš názory, lajkni ho a sdílej :-)

Likuj sdílej

Díky za tvůj feedback.

Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a náš web sdílením tohoto článku, děkujeme!

3 komentáře u „Klady a zápory života na cestách při nomádění po světě“

  1. Martine, jsem ráda, žes napsal co jsi napsal. V řadě bodů s tebou souhlasím. Už jsem něco psala v článku Život na cestách není jen med (http://www.zivotnacestach.cz/zivot-na-cestach-neni-jen-med/). Ty ses aspoň rozhodl, že budeš digitálním nomádem a máš své podnikání, takže v podstatě sleduješ určitý cíl. Já nemám tak „fixní“ cíl, což mě občas trochu rozhodí. Ale hlásím se ke skupině „nomádů“ spíše než cestovatelů.
    Jinak Ti doporučuji Indii, s internetem je to taky OK, budget tady udržíš snadno a jednoznačně doplníš zkušenosti s meditací a třeba i ranní rutinou. Já právě končím tři týdny volunteeringu přes Workaway v Rishikeshi, každé ráno pravidelně meditace a jóga, pak práce a večer další lekce jógy…Ano, neviděla jsem toho zatím z Indie moc, ale jak uži psal, udrží to na uzdě nejen budget, ale zejména mě to udrží pohromadě, protože být nomádem není úplně totéž jako být turistou, já prostě nemám na to přebíhat z místa na místo. Mám ještě měsíc a další workaway projekt v merku, tak uvidíme.

Napsat komentář