Dvě holky, které stopují u silnice

Jak přežít dlouhodobou cestu stopem?

Mnozí z vás už jistě přemýšleli o cestování stopem. Bylo napsáno mnoho článků o tom, jak je to úžasný způsob cestování, jak člověk pozná nepoznané a v neposlední řadě jak ušetří za dopravné. Ale stále ve vzduchu visí otázka, jak to přežít z dlouhodobého hlediska. Jak se vypořádat se starostmi, které dlouhodobé cestování přináší. A o tomhle je následujících pár řádků, které vychází z mých zkušeností.

Hned v úvodu bych si vzal do parády hygienu. Mnozí si bez koupelny nedokážou představit život, my, kteří jsme někdy byli na cestách déle, než vydrží svěžest lidského těla po jejím použití, jsme zjistili, že i v bojových podmínkách se dají dodržet základy hygieny. Pokud člověk cestuje například po Evropě, což jsem vlastně poslední rok nedělal, má téměř vyhráno.

Na stopu má člověk tolik příležitostí, že si stačí jenom vybrat. Ať už jde o sprchy na benzínkách nebo o toalety v obchodních domech. A když už by člověk opravdu toužil po opravdové koupelně s voňavým ručníkem, tak už přece určitě zná jednu ze stránek, jako je Couchsurfing, HospitalityClub a jim podobné. Věřte, že než vás hostitel pustí do své postele nebo na svůj gauč, koupelnu vám zaručeně neodepře. A stejně tak jsem si i několikrát pral své oblečení. Možností, jak zůstat voňavý a svěží, je tedy mnoho.Přírodní sprcha pod vodopádem.

S hostiteli se pojí i občasný relax, i ten je při cestování třeba. Člověk nemůže každý den urazit stovky kilometrů a čekat, že to tak půjde donekonečna. Dřív nebo později si tělo řekne o pořádný relax a vy si budete muset dát na pár dní voraz. Přes léto je to strašně jednoduché, stačí si najít krásnou destinaci a pořádně se zrelaxovat na pláži, na úpatí hor nebo někde u vody.Cestovatel pozorující horizont

Stejně jako v normálním životě si prostě potřebujeme odpočinout od těch každodenních činností, i když jsou rozdílné povahy. Osobně jsem praktikoval i relax přes den a to tak, že jsem se prostě někde vyvalil do trávy a pospával nebo si četl. Dělal jsem to tak celý den, povídal jsem si s lidmi okolo, protože zřídkakdy jsem byl v tom parku sám, a věřte nebo ne, občas to dokonce vyeskalovalo v zajímavé zkušenosti.

Komplikace při dlouhodobém cestování nastává s výbavou. Přichází zima a člověk na sobě musí mít čím dál více oblečení, aby zůstal v teple. Batoh má člověk jeden a peněz není vždycky tolik, aby si člověk mohl pokaždé kupovat nové vybavení. Já osobně jsem měl celkem štěstí ve free shopech. To jsou obchůdky s věcmi zadarmo a jsou obvykle vedeny alternativními organizacemi, či je můžete někdy najít i jako součást squattů a podobně.

video-tipy-500x500.png

Jednou se mi poštěstilo dostat oblečení i od mého hostitele, u kterého jsem dobrovolničil. Prostě každý má doma něco, co už nosit nebude, a milerád se toho pro dobrou věc zbaví. Je to jako se vším na cestách, když se člověk snaží, najde způsob, jak vyřešit aktuální nedostatek. Stačí se zeptat.

Zdravotní péče bývá často celkem diskutované téma, mnozí doporučují cestovní pojištění, někteří jím opovrhují. Já patřím prozatím mezi tu skupinu, která cestovní pojištění moc nevyužívá. Na svých cestách prostě spoléhám na to, že to přežiju. Samozřejmě s sebou vozím i lékárničku, která je rozšířena o léky, které jsou běžně na recept. Takže jsem sám sobě tak trošku lékařem. Díky bohu se mi po cestě zatím nestalo nic vážného, abych to musel řešit jinak než samoléčbou. V případě, že máte finanční rezervu a cestovní pojištění vás nijak nevytrhne, tak bych asi neváhal.

Pokud se na cesty vydáte sami, je dobré mít s sebou něco, co vám bude připomínat domov. Já osobně s sebou vozím cestovního plyšáka. Je to pro mne taková psychologická pomůcka v těžkých chvílích. Ale má to i svou praktickou stránku, nemám totiž moc rád selfie fotky, a tak na svých cestách fotím cestovního medvěda. Osvědčilo se mi to i po cestách s dětmi, protože děti jsou zvědavé, co ten „pán“ dělá v jejich autě, a některé dojdou i tak daleko, že mají otázky jako například: „A nebojíš se sám?“ V tu chvíli je cestovní medvěd středem pozornosti a děti se baví.

Cestovní medvídek

Psychická příprava je taky důležitá, musíte se naladit na správnou vlnu, protože ne vždy to bude med. Dlouhé čekání u cesty vás prostě nesmí rozhodit natolik, abyste to pak přenesli v autě na řidiče. Úsměv na tváři je prostě nad zlato. A tak je dobré vymyslet si aktivity, které člověk bude dělat, když se nebude dařit. Já osobně třeba poslouchám hudbu, někdy hraju na harmoniku (na kterou mimochodem neumím vůbec hrát), někdy si zpívám (což mi taky vůbec nejde) a někdy prostě jenom tak blbnu s cedulí. Vždycky si musíte říct, že nezáleží na tom, jak dlouho člověk čeká, protože ta správná chvíle prostě jednou přijde. A na stopu to platí dvojnásob.

Máte jednu z posledních jedinečných možností podpořit Moodyho projekt na startovači. Za podporu získáte zajímavé dárky a pomůžete ke vzniku skvělé cestovatelské knize, která jistě potěší srdce nejednoho cestovatele!

Máte nějaké vaše osobní tipy, jak přežít dlouhé cesty? Podělte se v komentářích!

Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku, děkujeme!

Komentáře