‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Sbohem, Evropo (díl 2.)

‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Sbohem, Evropo (díl 2.)

Rána při průjezdu Albánií, Makedonií a Řeckem začínala být mrazivá, zkřehlý stan se těžko balil a černý bicykl v noci vždycky zbělel pod nánosem jinovatky. Dny byly zoufale krátké a dlouhé noci přicházely náhle a bez varování, aby mě na šestnáct nekonečných hodin uvěznily v nudě temného zmrzlého stanu, kde jsem dlouhé hodiny ležel, civěl do stropu a čekal na rozbřesk.

Po noci strávené na podlaze na lodi jsem přijel do Durres v Albánii. Bylo zamračeno a ve vzduchu byl cítit zápach spáleného plastu. Itálie byla pryč a rozdíl nemohl být markantnější...
Po noci strávené na podlaze na lodi jsem přijel do Durres v Albánii. Bylo zamračeno a ve vzduchu byl cítit zápach spáleného plastu. Itálie byla pryč a rozdíl nemohl být markantnější…

Na Štědrý den jsem dosáhl tureckého průlivu Dardanely. Koupil jsem si svíčky, pár sušenek, láhev vína a rybí konzervu, u paty majáku v pevnosti Kilitbahir jsem si vystrojil malou slavnostní večeři a bylo mi smutno. Muslimům byly Vánoce ukradené a já si připadal ve své touze učinit dvacátého čtvrtého prosince něčím speciálním tak sám jako nikdy v životě.

Hezky postaru, protože veřejná doprava prakticky neexistuje. Mnoho lidí chodí na velké vzdálenosti mezi vesnicemi každý den, aby se dostali do školy, do práce nebo kvůli službám. Tento starý muž bude kráčet šestnáct kilometrů na návštěvu svého bratra, který žije ve vedlejší vesnici.
Hezky postaru, protože veřejná doprava prakticky neexistuje. Mnoho lidí chodí na velké vzdálenosti mezi vesnicemi každý den, aby se dostali do školy, do práce nebo kvůli službám. Tento starý muž bude kráčet šestnáct kilometrů na návštěvu svého bratra, který žije ve vedlejší vesnici.

Tisíce kilometrů odsud bych teď mohl pít pivo a dávit se kaprem, což mi v té chvíli připadalo jako ráj na zemi, ale věděl jsem, že za pár dní je po všem a až celý ten vánoční mumraj splaskne jako velká bublina přehnaných očekávání, našel bych sám sebe snad v ještě větší prázdnotě než v té, kterou jsem opustil. A tak jsem druhý den ráno dal sbohem Evropě a přeplul Hellespont do Asie, do města Cannakale.

‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Sbohem, Evropo (díl 2.)

Turecká zima

Další týden přišla první velká krize, kdy mi prasknuly oba pláště, za které jsem v Turecku težko hledal náhradu, zhoršovalo se počasí, spal jsem v blátě, v noci mi byla šílená zima a téměř pořád pršelo.

Nesprchoval jsem se už druhý týden a každé ráno jsem jenom s největší nechutí na sebe navlékal přes noc zmrzlé špinavé propocené hadry, které jsem dřív nazýval oblečením. Stan jsem balil mokrý a do mokrého jsem taky večer uléhal, při vaření večeře, což býval jediný okamžik dne, na který jsem se vyloženě těšil, mě často napadali toulaví psi, a tak jsem si už neužíval ani to.

Noc v Bozöyük, den před Novým rokem 2014 přinesl vánici. Probudím se každé dvě hodiny a zapaluji kamna. Celou nádrž jsem spálil. Ve čtyři hodiny ráno je venku deset centimetrů sněhu a také stan pomalu mizí pod tlustou vrstvou toho bílého svinstva. Rtuť teploměru klesne na minus jedenáct a to už není možné už spát - mohl bych také zmrznout...
Noc v Bozöyük, den před Novým rokem 2015 přinesl vánici. Probudím se každé dvě hodiny a zapaluji kamna. Celou nádrž jsem spálil. Ve čtyři hodiny ráno je venku deset centimetrů sněhu a také stan pomalu mizí pod tlustou vrstvou toho bílého svinstva. Rtuť teploměru klesne na minus jedenáct a to už není možné spát – mohl bych také zmrznout…

Všechno tohle trápení vyvrcholilo v předvečer Silvestra poblíž města Bözöyuk, kdy jsem se nestihl utábořit za světla a dlouho do noci jsem nemohl najít vhodné místo na spaní, když tu se náhle zvedl obrovský vítr a do obličeje mě začaly místo dešťových kapek řezat krystalky sněhu.

Než jsem konečně postavil stan, který mi v silném větru třikrát uletěl, bylo už všechno mokré. Se zaťatýma zubama jsem se v té zimě přemohl prohodit si spodní propocené vrstvy s těmi suššími, které jsem měl těsně pod bundou. Nazul jsem si všechny ponožky, čepici, kapuci, rukavice, zachumlal se do spacáku a modlil se za ráno.

Probudil jsem se o půlnoci s drkotajícími zuby a skoro jsem necítil nohy. Rtuť teploměru spadla k mínus jedenácti a stan se pod vahou nového těžkého sněhu zbortil na polovinu svého normálního objemu. Zmrzlýma rukama jsem natlakoval benzinový vařič, zapálil jej a hřál si nad ním zmrzlé nohy, až než mi skoro začaly hořet ponožky.

Vypotřeboval jsem tu noc přes půl litru paliva a už jsem neusnul. Když jsem s prvním světlem vyhrabal zpod patnácti čísel sněhu svoje kolo, řetěz byl tak zmrzlý, že se ani nepohnul. – Dobojováno jest. – Pro letos jsem došlapal.

Na benzince se mi podařilo stopnout kamion se solí, který mě vzal do Ankary, kde jsem plánoval týden zůstat, dát se do kupy a vyřídit si vízum do Uzbekistánu. Turecká zima, o které jsem do téhle chvíle vůbec netušil, že existuje, si mě tam nakonec ale nechala pětkrát déle.

Polední modlitby v mešitě Kocatepe, Ancara.
Polední modlitby v mešitě Kocatepe, Ancara

Líbil se vám článek? Odměňte prosím autora práci lajkováním a sdílením tohoto článku. Nic vás to nestojí a autory i nás to potěší. Moc děkujeme!

3 komentáře u „‚I, Cycleast‘ aneb Filosofická cesta do nitra duše Matěje Balgy – Sbohem, Evropo (díl 2.)“

Komentáře