Doprava v Kolumbii – tipy a triky

Doprava v Kolumbii není nijak komplikovaná, když víte, jak na ni. V zemi existují v podstatě tři základní typy dopravy, které vás jako turisty budou zajímat – autobusy, osobní vozidla a letadla. Místní jezdí hodně na motorkách, cyklistika je tady spíše sportem než způsobem dopravy ve městech.

Vlak je dnes už jen regionální záležitostí a je velkou raritou, víceméně turistickou atrakcí. A pak tu máme samozřejmě MHD, kapitolu samu pro sebe. Zavzpomínám a zkusím sepsat do detailu vše, co si pamatuju. Když totiž člověk zapluje do „každodennosti“, už si ani neuvědomuje, kolik se kde platí. Taxíky jsou kapitola sama o sobě, já sama je nerada využívám. Ale zmíním aspoň pár tipů.

Info: V Kolumbii se platí kolumbijskými pesos (COP). V článku jsou uvedeny ceny v přepočtu 1 CZK/121 COP, pro zjištění aktuálního kurzu můžete použít zdroj www.xe.com.

Málem bych zapomněla na mototaxi a sdílená auta! Těmi tedy začnu. Mototaxi – v některých městech je to oblíbená a dokonce oficiální forma dopravy, někde je to zakázáno, ale stejně se to dělá. Když například stojíte v Bucaramanze na chodníku a vypadáte, jako že čekáte na autobus, projíždějící motorky na vás mohou troubit.

Není to proto, že by vás řidiči chtěli urazit nebo na sebe příliš upozornit, jen zjišťují, jestli náhodou nechcete svézt. Totéž se mi nedávno stalo s autem. Stála jsem už docela pozdě večer na zastávce Metrolínea (systím MHD v Bucaramanze, viz níže), ale autobus pořád nikde. Najednou zabrzdilo auto a vykoukl řidič. Prý kam, já mu udala přibližnou adresu a že prý tam teda jede…

Stálo mě to 3 000 pesos a příjemný rozhovor cestou až domů. Ani jedno ale nedoporučuju, pokud neznáte město, kde se pohybujete, nebo pokud si nejste v Kolumbii ještě úplně jistí. Musíte mít trochu cit, ke komu na motorku či do auta sednout a ke komu ne. A i tak je to riskantní.

Na výlet na motorce

Zejména na venkově je super mít motorku, nebo aspoň kamarády, co vás svezou.

Autobusy

Asi nejčastější dopravní prostředek pro turisty cestující nízkonákladově. V Kolumbii existuje celá řada autobusových společností, některé z nich operují pouze v určitých krajích, jiné jsou celostátní. Abyste se dopravili tam, kam potřebujete, je nejlepší se informovat v hotelu nebo hostelu, kde zrovna přespáváte. Tam mají často i čísla na autobusová nádraží (terminal de transporte). Na internetu sice existuje několik webových stránek, které vám autobusová spojení vyhledají, ale většinou zahrnují pouze služby velkých dopravců. Obecně je spojů mnohem více, než co se tvrdí na internetu.

Nechte si také doporučit, se kterou společností byste měli jet. Pak už vám stačí jen navštívit jejich stránky (u těch větších) nebo zatelefonovat a přesně vám řeknou, kdy a za kolik jezdí jakou trasu. Mně se osvědčilo opravdu dát na doporučení ohledně přepravců, menší společnosti často zastavují v každé vesnici, aby nasbírali a vykládali pasažéry, a cesta se tak může docela protáhnout. Některé společnosti mají také horší pověst a častější nehodovost.

Autobusové nádraží

Doprava v Kolumbii nemusí být komplikovaná. Nejvíce asi využijete autobusy. (Autobusové nádraží Terminal Norte Bogotá)

Ceny se dříve daly usmlouvat. Ne, že by byli ochotni a schopni prodat jízdenku za jakoukoliv cenu, ale většinou mají v systému možnost různých slev. Když už se trochu vyznáte, není na škodu se zeptat, kolik je minimální cena, za kterou vám mohou lístek prodat. Vyplatí se cestovat v méně frekventované dny a časy, dopravci vám rádi sníží cenu, aby naplnili autobus.

Pokud nemáte zálusk na určitý spoj a víte, že jich na trase jezdí více, ideální je situace, kdy přijdete na nádraží, zeptáte se u prvního dopravce, kdy a za kolik jede, a pak se poptáte ještě jinde. Někdy je cena samozřejmě vyšší vzhledem k vyššímu komfortu. Je veliký rozdíl jet malým 12místným busem a velkým pohodlným busem se dvěma toaletami, televizí, novými pohodlnými koženými sedadly a Wi-Fi.

Zejména těm větším z vás doporučuju tyto věci zvážit. Když jsem naposledy cestovala asi 5 hodin na velice stísněné sedačce malého autobusku, měla jsem co dělat, abych po cestě narovnala pořádně nohy…

Moje poslední cesty autobusem s cenami

Abych si vzpomněla na vše, kolik mě co stálo a jak dlouho to trvalo, musím si dát kafe. Zkusím z paměti vydolovat vše, co by se vám mohlo hodit.

Bogotá – Barbosa: (Transportes Reina – nedoporučuju, malé autobusky, ale pro mě kvůli stávce jediná možnost. Pohodlnější jsou například Berlinas.) Jela jsem v červnu 2016, z terminálu Norte v Bogotě (Bogota má dvě autobusová nádraží. To častěji používané je Terminal Norte, ale pozor, abyste se nespletli. Terminal Sur navíc leží v oblasti trošku „komplikovanějšího“ jihu města). Vzhledem ke specifické situaci – v zemi byla stávka, většina autobusů na mojí trase nejela a nikdo moc nechtěl cestovat – jsem ani nemusela smlouvat cenu, platila jsem 165 korun. Běžná cena na trase je 248 – 289 korun s autobusy firmy Berlinas.

Barbosa – Vado Real: Vado Real je nic neříkající vesnice, odkud jsem potom pokračovala na slavnost ve vesničce Suaita, ale pro porovnání cen. Jedná se o trasu na cca hodinku, hodinku a půl, záleží, jak moc často autobus zastavuje a nabírá lidi. Cena je 66 korun. (Společnost Transantander operující malými autobusky.)

Džíp Willis v Salentu

Místa jako Salento nabízí svezení tradičním džípem Willis. Jezdí jím místní i turisti a jezdí se i vzadu „na stojáka“.

Barbosa – Chiquinquirá: trasa o podobné vzdálenosti jako předchozí, podobná cena 82 -100 korun. (Transantander)

Bogotá – Bucaramanga: na této trase existuje celá řada společností a nabídek. Vzhledem k tomu, že cesta trvá nějakých 7 – 9 hodin (v závislosti na hustotě kamionové dopravy), doporučila bych vyjet kolem půlnoci tak, abyste dojížděli někdy ráno. (Berlinas, Copetran,…cena byla naposledy 495 – 578 korun, ale jednou jsem jela mimo špičku a sezónu a bez problémů mi nechali lístek za 413 korun.)

Bogotá – Arménie: Naposledy jsem jela se společností Expreso Palmira a jejich autobusem S26 za nějakých 289 korun, cestu zpátky jsem pak usmlouvala u Velotaxu za 248. Musíte zkoušet, nejdříve jsem obešla firmy Bolivariano (které sice mají úplně super luxusní autobusy, ale cena je 413 korun za cestu), pak jsem se u Expreso Palmira dozvěděla, že pod 371 mi lístek neprodají (jak je to možné, když jsem sem s touto společností dojela za necelých tři sta??!) a až pak mi pán u Velotaxu prodal bez problémů a dlouhých vytáček ten nejlevnější lístek. Ne vždy je ta nejlevnější zároveň tou nejpohodlnější nebo nejbezpěčnější volbou, ale tentokrát jel Velotax mnohem lépe a bezpečněji než Expreso Palmira. Cesta trvá nějakých 7 hodin a jen počítejte s tím, že pokud si chcete ušetřit noc v hostelu, v autobuse se moc nevyspíte. Problém taky je, když autobus vyjede před jedenáctou večer – ať už do Bogoty nebo do Arménie tak dojedete kolem páté ráno, tak na to myslete.

Arménie – Salento: asi hodinová cesta malým místním busem, zeptejte se, odkud z autobusáku v Arménii vyjíždí (je to trochu jinde než dálkové busy). Cena je 34,50.

Piedecuesta (Bucaramanga) – Mesa de los Santos: krátká trasa, příměstský autobus firem La Culona nebo Cáchira vás za 49,50 zaveze z rušného města do ráje.

Příměstský autobus

Doprava v Kolumbii ve městech i na vesnici: Autobus La Culona v cíli, městečku Los Santos

Bucaramanga – Ráquira: nejdřív jsem jela trasu Bucaramanga – Chiquinquirá se společností Reina. (Pokud nemusíte, nedoporučuji, jejich řidiči mají špatnou pověst a já ji můžu jen potvrdit. Jenže na této trase je to jediná společnost, která jezdí častěji než jednou za den.) Platila jsem 330 korun a možná by se dalo usmlouvat i míň. Cesta byla tentokrát extrémně dlouhá, trvala skoro 7 hodin (běžně spíše 5). V Chiquinquirá jsem vystoupila ještě před autobusovým nádražím u nadchodu pro pěší, protože stačí přejít cestu a od parkoviště na druhé straně vyjíždí malá sdílená auta do Ráquiry. Z nádraží je to trochu komplikovanější. Za cestu Chiquinquirá – Ráquira jsem platila 41,50 pesos.

Zkusím data průběžně doplňovat a začít si ceny psát :) Kdybyste potřebovali něco konkrétního, tak se určitě ozvěte. Zjistím.

Na jednu věc si musíte zvyknout, a to zejména u malých autobusů. Zastavují nejen na autobusových zastávkách, ale nabírají si lidi na různých místech. Pro cizince mohou tato místa být naprosto nelogická, ale místní ví… Jedná se často o křižovatky, vesničky, kterými bus projíždí a podobně. Člověk toho může využít a často si pár kilometrů a pár pesos ušetřit. Místní vám určitě rádi poradí, co je pro vaši cestu nejlepší. Jen to chce trpělivost a slušnou španělštinu.

Nastupte si, odjíždíme

La Culona, autobusová společnost operující na trase Bucaramanga – Mesa de los Santos. Platí se až po cestě přímo v autobuse.

A ještě jedna poznámka. Vzhledem ke geografii Kolumbie (viz níže o autech) pro ty z vás, co v zatáčkách trpí, nacpěte se něčím a vybírejte si sedadla vepředu.

Auto

Nejsem si úplně jistá, jak funguje půjčení auta v Kolumbii, ale protože jsem toho dost procestovala s kamarádem jeho autem, aspoň vám můžu přiblížit, jaké jsou kolumbijské cesty.

Pro našince problém číslo jedna – ve městech vládne větší anarchie a předpisy se často nerespektují. V zásadě doporučuji pozorovat místní, udržovat oční kontakt místo 100% respektování přednosti podle pravidel a mít hodně trpělivosti. Já sama jsem se do řízení v Kolumbii zatím nepustila, ale já nejsem moc velký řidič ani u nás.

Cestování autem

Někdy to chce pevné nervy, kvalita mostů nemusí být vždy dokonalá.

Na cestách mimo města potom může překvapit celá řada mýtných bran, kde poplatky za průjezd často nejsou nejmenší. Nenašla jsem souvislost mezi ujetými kilometry po „dálnici“ a vybraným poplatkem. Firem, které silnice spravují, je celá řada, tak se docela dost liší i ceny vybíraného mýtného a vzdálenost jednotlivých mýtných bran. Ceny za toto „peaje“ (mýtné ve španělštině) se pohybují od 51 po 100 korun.

Pokud plánujete cestovat po Kolumbii autem, je dobré si naplánovanou cestu projít a zjistit, kolik mýtného vlastně zaplatíte a zda se nějakému místu nedá vyhnout i za cenu párhodinové objížďky. Zase třeba poznáte malé vesničky a zažijete si pár dobrodružství jako my. Přes aplikace jako Google Maps nebo Waze si můžete také navolit, aby se vybraná cesta mýtnému úplně vyhnula. Ale počítejte s tím, že vaše auto dostane trochu zabrat.

Objížďky bývají po nezpevněných cestách, které jsou za sucha plné prachu a po deštích se stávají neprůjezdné. Je to lahůdka, zejména když si před vámi cestu proráží kamion – což je vzhledem k vysokým cenám mýtného pro kamiony docela časté.

Terénní auta

Vzhledem ke spletitému kolumbijskému terénu tady má na venkově většina lidí pořádná auta.

I přesto, že vybraných peněz není málo, nečekejte bůhvíjakou kvalitu cest, děr se na nich najde dost a někdy je to umění je všechny bez úhony prokličkovat… Ale stav se zlepšuje.

Doprava v Kolumbii vlastním nebo půjčeným autem vás může překvapit také další lahůdkou, a tou jsou nekonečné serpentiny. Kolumbie je hornatá země, začínají zde Andy a jejich tři hřebeny se sbíhají až na jihu u hranic s Ekvádorem. Bucaramanga leží na jejich východním hřebeni stejně jako Bogotá, ale například cestou z Bogoty musíte přejet kaňon Chicamocha. Medellín, Arménie a Manizales leží v oblasti středního hřebene And a na pláže Pacifiku se dostanete, pouze pokud přejedete i ten západní hřeben.

Při plánování trasy doporučuji alespoň mrknout na převýšení, to jen pro představu o tom, co vás čeká. Pro řidiče znamenají geografické podmínky Kolumbie a většinou jednoproudové cesty zvýšené požadavky na pozornost a trpělivost. Je naprosto normální, že se několik kilometrů, ať už do kopce nebo z kopce, táhnete za kamionem. Pusťte si pěknou hudbu a užívejte si. Hlavně žádné hlouposti, už jsem tu na cestách viděla příliš mnoho rozflákaných aut. A to teprve jak takové nehody zabrzdí dopravu. Takže myslete na sebe, na spolujezdce i na ostatní řidiče.

Dopravní značka

Takovýchto značek najdete po Kolumbii celou řadu a bohužel i s dopravními nehodami způsobujícími často velké zácpy na silnicích.

Letadlo

Letecká doprava v Kolumbii pro mě osobně není nejoblíbenější, snažím se jí vyhýbat. Že by drobné výčitky svědomí kvůli obrovské uhlíkové stopě za všechny ty přelety oceánu? I když kvůli cenám to tak úplně není. Když si člověk své cestování plánuje dopředu, dají se do spousty destinací najít celkem levné letenky. A pro někoho, kdo má na celou Kolumbii jen pár týdnů či dokonce dnů, může letecká doprava velice ulehčit práci. Po letenkách se můžete podívat na Despegar nebo Atrápalo a jiných vyhledavačích levných letenek.

Letadlo Santa Marta

Fotka z poslední cesty letadlem na trase Bogotá – Santa Marta

Asi největším problémem letecké dopravy bývá vzdálenost letiště od centra města. Často už jsou ale i letiště obsluhována nějakou formou městské hromadné dopravy, neváhejte se přeptat personálu.

MHD

Městská hromadná doprava, tak jak ji známe u nás nebo v jiných evropských městech, v Kolumbii v podstatě neexistuje. Pro mě je hlavní problém její neintegrovanost. To znamená, že platíte v každém autobusu, do kterého nastoupíte. Uvedu zde několik měst, kde jsem měla co do činění s MHD a ještě si pamatuju detaily.

Bogotá

V Bogotě fungují v podstatě dva souběžné systémy MHD. Ten starý, tradiční, kdy jsou určité trasy obsluhovány malými autobusy různých soukromých dopravců, a nový, moderní, nesoucí název Transmilenio. Autobusy nesoucí název SITP Provisional nebo názvy různých dopravců, je možno platit v hotovosti a sazba je 13 korun (neděle a svátky za 13,50). Systém zahrnující dlouhé autobusy Transmilenio, SITP Urbano (modré autobusy) a SITP Complementario (oranžové) se nedá platit hotově, musíte si pořídit kartičku Tu Llave za 25 korun a dobíjet si na ni kredit. Cena takzvaných „kmenových“ autobusů, co jezdí po hlavních třídách, je 16,50, ty ostatní jsou za 15. Systém MHD se snaží o stále větší integraci, takže pokud používáte kartičku Tu Llave a přestupujete do jiného autobusu mimo přestupní stanice (kde už není nutné znovu procházet turniketem), nestrhne vám celou částku jízdného, ale jen nějaké dodatečné 2,50.

MHD Bogota

MHD v Bogotě, Transmilenium

Armenie

V Armenii fungují busy MHD s vtipným názvem Tinto (v Kolumbii se tak říká kávě) a za 13 korun ho můžete použít například při cestě z autobusového nádraží do centra města. Jen se přeptejte, odkud jezdí. Když jsem ho použila asi před rokem, musela jsem od nádraží popojít asi tři ulice kolem benzinové pumpy a dát si pozor, kterým směrem pojedu. V Arménii jsem se nikdy moc dlouho nezdržela, ale jednotlivé trasy by měly být k dispozici na internetu.

Bucaramanga

Bucaramanga je pro mě tak trochu záhadou. Jak tady může být MHD dražší než v Bogotě, to jsem nikdy nepochopila. Podobně jako v Bogotě tady funguje dvojí systém. Řada barevných autobusů jezdí po celém městě po různých trasách a za cenu 16,50 se můžete svézt. Neexistují zastávky, musíte si na bus prostě mávnout a nastoupit. Prolezete turniketem a platíte přímo řidiči. pokud si nejste jistí, kudy přesně bus jede, neváhejte se zeptat buď řidiče před nástupem, nebo potom spolucestujících. Případně pokud na bus čekáte v hloučku dalších čekajících, poptejte se jich. Pro mě bylo vždycky trochu dobrodružné snažit se rychle přečíst celou ceduli na předním skle a ujasnit si tak, kudy autobus jede.

Metrolínea a Světový šampionát ve fotbale 2014

Řidiči MHD to měli během světového šampionátu ve fotbale v roce 2014 těžké, nemohli sledovat zápasy národního týmu kvůli práci. Někteří ale měli štěstí, třeba jako tento.

Za 17 korun můžete použít také nový systém po vzoru Transmilenia v Bogotě, kterým je v Bucaramanze Metrolínea. Na použití autobusů Metrolínea ale musíte mít, stejně jako na Transmilenium, speciální kartičku. Pořídíte ji za 25 korun a pak už si jen nabíjíte peníze jako do jakékoliv elektronické peněženky.

Manizales

MHD jsme v Manizales využili spíše jako turistickou zajímavost. Součástí je tady totiž také lanovka. Za cenu 14 korun se můžete podívat na město z výšky. Na konci nevystupujte, jen se usmějte na hlídače a naznačte, že zase jedete zpátky. Ceny ostatní MHD se pohybují od 12 do 15 korun, ale moc jsem ji nikdy nevyužila, na to jsem byla v Manizales vždy příliš krátce a všude si došla pěšky. Poslední platí pro meziměstské busy, tuším. Informace a detaily si můžete dohledat na internetu. Ale já nejraději volím variantu přeptat se. :)

Mula

Na vesnicích si můžete většinou bez problémů pronajmout nějaké ty muly a oslíky. Třeba aby vám nesli bagáž při výstupu do méně obydlených hornatých oblastí.

Santa Marta

V Santa Marta mají vůbec nejlevnější autobusy MHD. Za 11,50 dojedete z centra jak na slavnou pláž Rodadero (asi 10 minut přes kopec), tak do ještě populárnějšího městečka Taganga (cca 15 min). My jsme bydleli v centru kousíček od cesty u nábřeží a MHD byla pro nás jednoduchá a jasná volba. Taktéž jako v předchozích městech, ani zde nemají autobusy vymezené zastávky. Prostě si ho mávnutím stopnete.

Taxi

Jak už jsem psala v úvodu, nemám taxíky moc ráda a to bez ohledu na zemi. Jenže v Kolumbii to bez taxíku často nejde. Aby vás nenachytali jako neznalce (ani nejde o to být „turistou“, ale spíše cizincem ve městě), tak se vždy raději informujte u někoho z města o tom, kolik by určitá trasa mohla stát. Například v hostelu, kde máte rezervaci, nebo u známých, které v daném městě znáte. Vždy si zjistěte, jak má být správně nastavený taxametr v daném městě. Počáteční číslo se město od města liší, stejně jako základní sazba, o všem se ale můžete informovat na internetu.

Cartagena a taxíky

Ulice plná taxíků v Cartageně

Vzhledem k častým problémům s taxíky už existuje řada informací na internetu, dokonce jsem nedávno četla i o aplikaci týkající se taxi služeb v Bogotě, kde můžete nahlásit poznávací značku taxi a napsat, s čím byl problém. Není to oficiální, ale komunita se tak snaží stále více podvodným taxikářům bránit. Narazíte na cokoliv… Já jsem minule musela „svého“ taxikáře navigovat na autobusové nádraží v Bogotě sama, protože chlapec město ještě nezná, přistěhoval se před pár měsíci.

Uber

Já tento systém nepoužívám, ale všimla jsem si jeho rostoucí oblíbenosti mezi mými kamarády a známými a to v různých zemích. I v Kolumbii funguje a zejména v Bogotě je v tuto chvíli bezpečnější a levnější variantou pro cizince než taxi.

Informace určitě nejsou vyčerpávající a zaslouží si doplňování. Třeba i z vaší zkušenosti :) Ale těm, co se do Kolumbie či nových měst vydávají poprvé, snad něco přinesou. Třeba aspoň trochu klidu, když budou nervózně čekat na autobus a snažit se v rychlosti na chodníku u cesty přečíst ceduli s nápisy ulic a míst, kudy autobus projíždí. Je lepší ho zastavit a zeptat se, než si ho nechat ujet. To je aspoň moje zkušenost.

Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a sdílením tohoto článku. Nic vás to nestojí a nám to udělá radost. Děkujeme!

Optimistka, idealistka a příležitostná fotografka. Snažím se přijít na to, jak změnit svět k lepšímu. I když v tuto chvíli jsem se rozhodla soustředit na menší cíle jako třeba objevit, kdo vlastně jsem a co můžu světu nabídnout.
Moje další zážitky a fotky z cest životem najdete na mém blogu, píši také o svém setkávání s kávou na http://www.kavovelisty.cz/

1 komentář u „Doprava v Kolumbii – tipy a triky“

  1. Dobrý den, zajímalo by mě místo Santa Marta, píšete, že jste bydleli kousek od centra. Za jakou cenu jste tam sehnali ubytovani? Děkuji

Napsat komentář