41 hodin pekla v Amsterdamu aneb Jak jsme přišli o letenky a uvízli dva dny v Amstru

41 hodin pekla v Amsterdamu aneb Jak jsme přišli o letenky a uvízli dva dny v Amstru

I když nemám možnost cestovat zdaleka tak často, jak bych si přál, myslím si, že jsem toho na cestách zažil už poměrně hodně. Od okradení o všechny peníze včetně platební karty a pasu na Novém Zélandu až po situaci, kdy jsem byl připraven s nožem v ruce (naštěstí zbytečně) v noci někde daleko za městem v Peru.

Příhody o tom, jak někomu uletělo letadlo nebo mu zrušili let a on zůstal někde uvězněný bez ubytování a dalších letenek do původní destinace, jsem sice občas někde zaslechl, ale doposud to šlo tak nějak mimo mě. Teda až na propadlou letenku na Zélandu, ale tu jsem nechal propadnout záměrně, protože jsem se rozhodl, že zůstanu déle, než do kdy jsem měl původně v plánu.

Cesta z Břeclavi do Amsterdamu

Naše letošní první cesta do Peru začala v Břeclavi a následně v Brně, kam ke mně přistoupila do vlaku Bětka a odkud jsme se přepravili vlakem ČD do Prahy, kde jsme zůstali přes noc u přátel.

Takhle jsme ještě plní elánu vtipkovali na letišti v Praze, jak je jednoduché dostat se do Peru... Kdybychom tak tušili, co nás všechno čeká...

Takhle jsme ještě plní elánu vtipkovali na letišti v Praze, jak je jednoduché dostat se do Peru… Kdybychom tak tušili, co nás všechno čeká…

Z Prahy jsme se letecky během krátkého letu se společností EasyJet přesunuli do Amsterdamu.

Opouštíme letiště Václava Havla v Praze v letadle společnosti EasyJet a míříme do Amsterdamu.

Opouštíme letiště Václava Havla v Praze v letadle společnosti EasyJet a míříme do Amsterdamu.

Už tady se ale zřejmě začaly objevat první menší komplikace či signály, že tentokrát nebude něco úplně tak, jak bychom si přáli. Jelikož se snažím cestovat více mimo Evropu a tu si nechávám spíše až na důchod, v Amsterdamu jsem byl poprvé. Tedy pokud samozřejmě nepočítám přestupy na letišti na cestě někam dál.

Hromadná doprava v Amsterdamu a 24hodinové jízdenky

Kamarád, který studoval v Amsterdamu, nám poradil, že si máme na dopravu po Amsterdamu koupit rovnou zpáteční jízdenku, jelikož je výrazně levnější.

Po ověření na informacích a u prodejce této jízdenky, že je skutečně platná 24 hodin (nikoli jeden kalendářní den), jsme si tedy zakoupili 2 ks jednodenních jízdenek na veřejnou dopravu po Amsterdamu a vyrazili se ubytovat.

Ubytování v Amsterdamu. Trustroots bez odezvy, o homosexuální CouchSurfing nemáme zájem, takže vyhrává na celé čáře Airbnb.

Původním plánem bylo, že v Amsterdamu vyzkoušíme nově vzniklý project Trustroots, o kterém jsme vám psali v článku s názvem Trustroots – hodný kolega Couchsurfingu?. Podle všeho by mohl být rovnocenným a dnes již možná i lepším sokem známého CouchSurfingu, který se stal bohužel dnes již velmi komerčním a díky spoustě uživatelů také značně nespolehlivým oproti dřívějšku.

Oslovili jsme na TrustRoots v Amsterdamu postupně 3 uživatele, kteří nabízejí ubytování, a ani jeden z nich nám doposud již více než měsíc ani neodpověděl.

Tak jsme tedy zkusili najít ubytování prostřednictvím přece jen více ověřeného CouchSurfingu, ale v Amsterdamu jsme bohužel naráželi pořád na jeden a ten stejný problém. Nejsme ani nudisti ani gayové, takže máme smůlu. V Amsterdamu si holt místní přebrali CouchSurfing trošku po svém a používají jej za snadnou homosexuální seznamku, což my bohužel nedokážeme náležitě ocenit.

Adresu bytu z AirBnB, kde jsme si nakonec na jednu noc pronajali pokoj, jsme našli poměrně snadno a na první pokus. Cesta na Talbootstraat trvala z letiště vlakem na Amsterdam Centraal a poté tramvají na místo celkově asi hodinu. Pohoda.

Ulice Talbootstraat je v klidné, před pár lety nově vybudované čtvrti, na uměle vytvořeném ostrově.

Ulice Talbootstraat je v klidné, před pár lety nově vybudované čtvrti na uměle vytvořeném ostrově.

Paní domácí byla sympatická a milá maminka, která nám dala klíče od bytu a omluvila se, že musí letět, aby stihla zavézt syna na plavání.

Dali jsme si tedy spršku a vyrazili zpátky do města. Sice na tento typ turistických atrakcí moc nejsme, ale po několika doporučeních z různých stran jsme vyrazili na plavbu po kanálech Amsterdamu. Město vypadá z lodi asi trošku kouzelněji, ale shodli jsme se na tom, že by si to bohatě asi stačilo i projít.

Amsterdam – cesta tramvají na Amsterdam Centraal

Na druhý den ráno jsme si přivstali a vyrazili na letiště. V tramvaji nám už nefungovaly ony zaručeně 24hodinové lístky společnosti NS. Vysvětlujeme to paní, že jsme si je koupili předchozí večer, takže je to stěží 18 hodin, natož tak 24. Paní zkoumá lístek, potom nám říká „I’m so sorry, but I cannot help you“. Zaplatili jsme za nové lístky a pokračovali dál v naší trase.

Cesta vlakem společnosti NS z Amsterdam Centraal na letiště Schiphol

Dorazili jsme na Amsterdam Centraal. Z jednoho nástupiště jely hned dokonce dva vlaky na letiště. Jeden jel o 3 minuty dřív a tak jsme sedli do něj. Byl to nějaký mezinárodní vlak, který jede z Amsterdamu do Bruselu a staví na letišti Schiphol, což jsme přesně potřebovali.

Ve vlaku jsme si sedli hned na první sedadla ve vagónu, abychom byli co nejblíže ke dveřím a mohli na letišti hned pohodlně vyskočit a vše tak mohlo proběhnout, jak má. Když vlak začal zpomalovat, nahodili jsme na záda batohy a čekali, až zastaví. Jdeme ke dveřím, kde sedí dvě holky z Německa. Zkoušejí otevřít dveře a nic… „Common guys, we have to go!“, říkáme holkám. Načež ta jedna si všimne malého papírku asi 4×4 cm, že dveře nefungují, a s hrůzou říká, že musíme použít jiné.

Nedobrovolné uvíznutí ve vlaku

Prodíráme se tedy v protisměru davem lidí, který právě nastoupil do vlaku s velkými kufry a zavazadly na letišti Schiphol. Daří se nám dostat k dalším dveřím. Mačkáme kličku, která otevírá dveře. Nic… Zkoušíme to znovu a znovu. Dveře už jsou ale zavřené a vlak se rozjíždí do další stanice. Vlak stál ve stanici, kde je mezinárodní letiště, zhruba minutu! Zvažujeme, jestli zatáhnout ruční brzdu, ale bojíme se následků a že nás to zpozdí ještě víc než cesta do další stanice a zpátky. Uvízlo nás takto celkem 7 lidí.

Věta „I’m sorry, sir, but I cannot help you.“ zaznívala v Amsterdamu opravdu „takřka na každém kroku“…

Vtom příchází parta nějakých průvodčích nebo ostrahy vlaku. Jdeme za nimi a prosíme je o pomoc. Dozvídáme se pouze obligátní odpověď „Sorry sir, we cannot help you“. Poradí nám, ať vystoupíme na další stanici, kde můžeme přestoupit hned na vlak zpět. Tohle bychom bez nich opravdu nevymysleli! Projevují značný nezájem o naši situaci.

Ptám se spolucestující s malou holčičkou v náručí, jak daleko je další stanice… Sděluje mi, že kousek. Zhruba tak 30 – 40 minut. „Cože, 30 – 40 minut?!“ opakuju. Vysvětluji naši situaci, aby pochopila naše rozčarování a smutně se na nás dívá a říká – no, tak to mě mrzí, ale to máte asi velký problém…

Nějaké problémy si absolutně nepřipouštíme a snažíme se věc řešit s chladnou hlavou… Cesta do další stanice je nekonečná! Trvá snad déle než samotný let do Peru!

Po nekonečné cestě zpátky na letiště vybíháme z vlaku na check-in

V další stanici skutečně za pár minut jede vlak zpět. S nadějí počítáme, že bychom letadlo ještě přece jen stihnout mohli. To jsme ale ještě nevěděli, že tento zpáteční vlak bude zastavovat v každé stanici a všude bude čekat několik minut…

Konečně Shiphol! Vyskakujeme z vlaku a sprintem se prodíráme mezi lidmi, kteří jdou v protisměru… Vybíháme jezdící schody a proskakujeme davy lidí, kteří nám vytvářejí svými kufry překážkovou dráhu, jakou by nevymysleli ani tvůrci počítačové hry Super Mario Bros.

Neochota na check-in i na přepážce společnosti British Airways

Dobíháme na přepážku, kde máme být odbavení. Pochopitelně má British Airways jako na potvoru snad tu úplně nejvzdálenější přepážku na celém letišti – check-in číslo 17 z 19 možných. Dobíháme tam a vidíme ještě ve frontě stát pár lidí. Vypadá, že jsme to stihli! Paní nám říká „I’m sorry, but I cannot help you.“ a obratem dodává, že to už jsou cestující k úplně jinému letu. Sakra! Už je dokonce zavřená i gateway. Odkazuje nás na přepážku British Airways, kde si máme letenku přebookovat.

S krůpějemi potu letíme na přepážku British Airways. Paní z Indie, která tady zrovna sedí, je velmi neochotná. To už bych dřív přesvědčil Poslaneckou sněmovnu České republiky, aby zakázala kouření ve veřejných prostorách, snížila platy poslancům a zavedla euro. Prosím ji a vysvětluji vážnost naší situace. Paní nám ale s ledovým klidem ukazuje frontu lidí, kteří dle jejích slov také čekají, až jim nějak pomůže.

Prosíme tedy všechny ve frontě, jestli by nás nepustili před sebe. Všichni jsou vstřícní a pouštějí nás. Paní si dává na čas a klábosí s kolegyní a pak si na papír zapisuje ještě nějaké údaje z předchozího jednání. „Just wait a minute, sir, please,“ říká mi s ledovým klidem. „Yes, of course. Take your time, we have a lot of time,“ odpovídám jí hluboce asertivním tónem s velkým důrazem, který ji ale nechává úplně klidnou, jelikož je na tyto situace pečlivě vyškolena.

Nakonec se dostáváme k řešení naší situace, kdy nám paní již nám velmi známou větou oznamuje „I’m sorry, but I cannot help you“, že nám nemůže pomoci a že se máme obrátit na společnost, kde jsme letenky bookovali. Bohužel se jednalo o levné letenky a nějaký chybový tarif zakoupený přes společnost Rumbo.

Pozor na bookování letenek přes zahraniční společnosti!

Jak jsem později zjistil, společnost Rumbo má kancelář v Německu a absolutně odmítá komunikovat v angličtině. Můžete si ale zavolat na globální linku, kde mluví anglicky, avšak za spojovací poplatek zaplatíte něco přes 6 eur. Ten je potřeba zaplatit v průběhu telefonického rozhovoru vyťukáním čísla platební karty, data vypršení a CVC2 kódu na klávesnici telefonu.

OK, 6 eur ještě nikoho nezabilo… Když už to ale zadáváte po čtvrté, už to nějakou korunu přece jen dá… Ale čert to vem, jde přece o záchranu letenek v mnohem vysší hodnotě! A přesně na to společnost Rumbo spoléhá! Když jsem začal pátrat, kdo nám letenku vlastně vystavil, dopátral jsem se nakonec na několik úplně odlišných míst. Rumbo, BravoFly, LastMinute.com a ještě pár dalších. Nikomu z těchto přeprodejců se ale buď nedovoláte vůbec anebo za poplatek.

Když se vám podaří někomu dovolat, připravte se, že budete muset pro ověrění vaší identity říct a hláskovat vaše jméno, příjmení, telefon, e-mail, jména dalších osob na letence, časy, destinace a čísla všech vašich letů.

Proto vám doporučuji naši první radu na cestu s levnými letenkami:

1. Jak předejít zbytečným komplikacím při řešení problémů s levnými či jinými letenkami:

Vždy si před cestou vytiskněte kompletní itinerář vaší celé cesty – ať už informace od vašeho prodejce letenky, nebo zadáním kódu rezervace a příjmení, např. na stránkách www.CheckMyTrip.com, které jsou napojeny na rezervační systém Amadeus.

Tento seznam jsem s sebou naštestí měl a tak identifikace proběhla v pořádku. První asi 35minutový hovor z roamingu, navíc do zahraničí. Konkrétně do Irska.

Byl jsem ubezpečen, že máme chvilku počkat na letišti a že se nám ozvou zpět. Když ani po hodině a půl nikdo nevolal, prošel jsem celou procedurou, včetně vysvětlování, co se nám stalo, co jsme udělali proto, aby nám letenky nepropadly, jestli jsme to řešili s leteckou společností a proč nám to nepřebookovali oni, znovu.

Samozřejmě, že celé opět do z roamingu, do zahraničí a podotýkám, že celé v angličtině z velmi rušného letiště a na pevnou linku, která je z úsporných důvodů na nějaké VoIP lince, která má tak mizernou kvalitu, že slyšíte každé třetí až čtvrté slovo a nedomluvili byste se ani v klidném prostředí, kdyby na druhé straně seděl česky mluvící operátor. Natož tak nějaký Ind sedící v Dillí v call centru s angličtinou, jakou jste možná ještě ani nikdy neslyšeli. Teda pokud jste nebyli v Indii anebo na Zélandu.

Z toho vyplývá moje druhá sada užitečných rad a informací k nákupu levných letenek:

2. Na co být připraven, když kupujete levnou letenku, chybový tarif nebo klasickou letenku na internetu:

  • Ověřte si, v jaké zemi má prodejce vaší letenky sídlo.
  • Pokud nemluvíte špičkově jedním ze světových jazyků, kterým se mluví v zemi, kde letenku kupujete, a nedokážete se bravurně domluvit v této řeči po telefonu, rovnou na levnou letenku nebo chybový tarif raději zapomeňte.
  • Zjistěte si před vaší cestou, jaký máte tarif u vašeho operátora mobilního telefonu v zahraničí a kolik vás bude stát volání v roamingu a volání z roamingu do zahraničí – ideálně do země, kde sídlí prodejce, od kterého letenku kupujete.

V mezičase odbíhám na informace společnosti NS, která je provozovatelem onoho nešťastného vlakového spoje, který nás uvěznil ve svých útrobách a nenechal nás díky technické závadě na dveřích vlaku vystoupit ve stanici na letišti. Snažím se celou situaci vysvětlit a připravuju je, že budeme žádat ubytování na celou dobu, než se celá situace vyřeší.

Prodejce letenek mě mezitím neustále ujišťoval, že na tom pracují, ale stále se nic nedělo. Prosil jsem o to, aby mi aspoň odhadem řekli, jak dlouho to může ještě trvat. Klasické: „I’m sorry, Sir…“. Dokonce mi ani nebyli ochotni zavolat zpátky s tím, že mi informace pošlou e-mailem.

Že wifi připojení na letištích většinou nefunguje úplně ideálně a po nějaké době se automaticky odpojí, není asi třeba zmiňovat.

Z toho pramení má další rada:

3. Pokud přece jen cestujete na levný nebo chybový tarif, mějte zaplacený nějaký datový balíček pro přístup k internetu v zahraničí a balíček levnějšího volání z roamingu. Ušetří vám to v případě nějakých problémů spoustu vrásek na čele…

Řešení ubytování za způsobené problémy společností NS

Abych to ale trošku zkrátil. Na zákaznický servis prodejce letenek jsem volal celkově asi 5x. Mezitím jsem navštívil přepážku provozovatele železnicní dopravy mezi Amsterdam Centraal a letištěm Schiphol – společnost NS. Paní, které jsem to vysvětlil, mi řekla, že za ní nebo kýmkoliv z kolegů mám kdykoliv přijít. Ubezpečila mě, že můžu jít na kteroukoliv přepážku, že už o mně budou vědět. Super, říkám si!

Napsala si moje jméno a řekla, ať přijdu, až budeme mít přebookované letenky a budeme vědět, kdy odlétáme, aby nám podle toho zarezervovala hotel.

Když jsem se na přepážky NS vrátil, paní už tady nebyla a nikdo o ničem samozřejmě nevěděl. Několikrát jsem tedy vysvětlil znovu náš příběh, až se mi podařilo postupně probojovat k paní, která vypadala, že má jednak aspoň trošku zájem to řešit anebo si nás aspoň minimálně vyslechnout a že má snad dokonce i vlastní razítko…

Snažila se mi říct, že mi s letenkami nepomůže, ale já jí vysvětlil, že už jsme asi 6 hodin na letišti a pokoušíme se to nějak řešit, ale už jsme hrozně unavení a ocenili bychom, kdyby nám NS, která to celé poruchou na jejich technice, tedy dveřích na jejich vlaku, zavinila, poskytla aspoň třeba nějaké ubytování, odkud bych mohl vzniklou situaci dále řešit.

Nakonec se nám asi po 8 hodinách sezení na letišti na batozích podařilo od společnosti NS získat jednu noc zdarma na nějakém jejich smluvním hotelu nedaleko od letiště. Poslali nás na zastávku autobusu, odkud jezdí kyvadlová doprava na hotely. Přijeli jsme na hotel a tam o nás, nečekaně, nikdo nevěděl. Recepční zkoušela obvolávat i okolní hotely, ale marně. Volal jsem tedy znovu na zákaznickou linku NS. Tam o nás ale také nikdo nevěděl. Měl jsem ale štěstí na milou a ochotnou slečnu, která mě vyslechla a řekla, že se nám pokusí pomoci. Po přibližně dvou hodinách nám došlo, že budeme opět čekat marně…

Zvednul jsem se a šel k recepci s tím, že za hotel zaplatíme, abychom získali nějaký čas řešit naši situaci a konečně si mohli trošku odpočinout, umýt se, napít atd. Vtom zazvoní na recepci telefon. „To je pro vás, pane,“ říká mi recepční anglicky. Slečna z NS mi oznamuje, že je vše zařízeno, ale na jiném hotelu. Bereme tedy opět naše věci a vyrážíme na jiný autobus, který nás dopraví na další hotel. Tady o nás už na recepci věděli. Díky bohu!

Dvě noci na hotelu Bastion na náklady společnosti NS, která uznala svoji chybu

Po veškerou dobu jsem se z hotelu snažil volat na všechny strany. Volal jsem na zákaznickou podporu British Airways do ČR, kde mě velmi arogantní slečna poslala slušně do sedacích partií, protože naše letenky jsou nějakou záhadou (zřejmě vinou chybového tarifu) vystavené pod hlavičkou LAN Airlines, dnes již operující pod názvem LATAM Airlines. Tam se nám jiná slečna snažila naopak velmi ochotně pomoci a řekla nám spoustu užitečných informací. Za to jí patří velký dík!

Volal jsem o pomoc taky Jirkovi, který vám z našeho webu rozesílá e-maily s informacemi právě o akčních letenkách a speciálních nebo chybových tarifech. Snažila se nám pomoci také manažerka ze společnosti SkyPicker (dnes již nově Kiwi.com) a naše letenkářka u Student Agency. Všem těmto lidem bych chtěl ješte jednou moc poděkovat za snahu nám nějak pomoci, ať už nám radili anebo hledali letenky či jiné informace. Všechno ale bohužel marně.

Kupujeme nové letenky a vyrážíme směr Peru!

Druhý den na hotelu jsme pochopili, že přebookování letenek se nedočkáme, a začali řešit, co dál. Čas nás tlačil a museli jsme už opustit hotel. Volal jsem znovu na zákaznický servis NS, abych nám dohodnul ještě jednu noc. Nikdo o nás na NS nevěděl, slečna mi řekla, že nikoho takového v systému nemá a že hotely zásadně nikdy nikomu nedomlouvají ani neplatí a že nemají žádný smluvní hotel pro své zákazníky. Snažil jsem se jí marně vysvětlit, že zrovna z jednoho takového hotelu, který platí společnost NS, volám. Naštěstí se nám díky ochotné recepční na hotelu Bastion, Samaře, podařilo dopátrat, kdo nám vlastně hotel původně objednal a zaplatil, a získat ještě jednu noc zdarma.

Museli jsme rychle jednat a vyhledali nejlepší letenky v poměru cena / čas letu / den odletu a zakoupili za 34 000 Kč úplně nové letenky na následující ráno. V Limě na nás totiž již čekal Daniel, kterého jsme nemohli nechat ve štychu, a proto jsme vyrazili za ním. ŽivotNaCestách.cz vás prostě ve štychu nenechá a můžete se na nás spolehnout!

O tom, jak pokračovala naše cesta po Peru, se dočtete v dalších článcích, které budou následovat snad již brzy.

Líbil se vám tento článek? Odměňte prosím naše autory za jejich práci lajkováním a náš web sdílením tohoto článku, děkujeme!

Cestuji, abych fotil. Fotím, abych cestoval. A pak se o to s vámi všemi moc rád podělím tím, že doporučím ta opravdu krásná místa, která stála za to navštívit, vidět, zažít, vyfotit, ochutnat, spatřit nebo si k nim třeba přivonět.

3 komentáře u „41 hodin pekla v Amsterdamu aneb Jak jsme přišli o letenky a uvízli dva dny v Amstru“

  1. To jste si zažili teda pěkný začátek výpravy :O Celkem hororový přístup skoro všech , nevyšli by nakonec letenky do Peru při koupi nějaký ten měsíc dříve podobně jako chybové letenky + všechna tahle šílená procedura ve výsledku ? Těším se na pokračování článku! :)

    1. Jo, to teda jo! Článek jsem rozepsal na mobilu v autobusech, v letadle atd., tak jsem neměl tušení, jak je dlouhý… Když jsem to pak zjistil, tak jsem to utnul a zkrátil oproti původně plánovanému rozsahu, a tak se z toho vytratilo, že jsme 8 hodin čekali na letišti, zjišťovali možné varianty letů a kontakty na různé dopravce, zjistili na vlastní kůži v čem spočívá tzv. „chybový tarif“ a spoustu dalších věcí. Letenky do Peru jsme kupovali v prosinci minulého roku, takže dostatečně dopředu, ale pravda, že v chybovém tarifu… Ano, koupit klasické letenky by vyšlo mnohem levněji a ještě bychom si ušetřili spooooustu komplikací a trápení… Díky, Vláďo, snad bude brzy a už mnohem pozitivnější! :-)

Napsat komentář